05.04.2009
9
Jak přetnout ty okovy chtění,
okovy touhy a.. marnosti?
Jak změnit, co k změnění není?
Jak překročit stín vlastní malosti?

Už dávno nechci být svatá,
Jsem snůška těch nejhorších chyb.
Má duše snad do pekla chvátá?
Já však nedala svátosti slib.
Sama jsem chtěla být čistá
víc, než vůbec mohlo to jít.
Popřela jsem, že jsem bytost lidská,
Teď už vím, tak nelze žít.
Dnes jsem spokojena s málem,
vděčná za chviličku jasu…
Tuším, že všechno je darem,
děkuji za
života
krásu!!
 07.04.2009 16:42
Nelíbí se mi, že poslední 3 řádky jsou na 3 řádcích, ale jinak básnička je to hezká, téma se mi líbí
 07.04.2009 10:41
ač krása není bez kazu a chyby
a pravá svatost si nás neoblíbí,
jak ty dvě růže na jediném stvolu
v tom minijasu pokveteme spolu
 07.04.2009 07:10
Děkuju, Pavle, mockrát děkuju!!!
 07.04.2009 06:56
Ivi, moc krásné a oduševnělé a taky hluboce pravdivé...., jsi malířkou citů a dlužno dodat, že hodně dobrou.
 05.04.2009 23:17
život sám o sobě je nádhera...jenom my někdy nevíme, jak se k němu chovat...
pěkná pěkná pěknááá...;)
 05.04.2009 20:20
Díky moc, díky, bylo to "nabráno" docela z hloubky duše...:-)
 05.04.2009 18:55
Ivanko, tak tohle je opravdu povedené a moc se mi to líbí. Je to i moje krédo,. Život je krásný, i když občas stojí za (víš za co), že?
 05.04.2009 15:22
Moc děkuju!!!!!
 05.04.2009 14:54
krásná ... krásná ... a růže miluju ....
tak přeji hodně "dárků" v jarním sluníčku...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.