"lásku"....?!

...jen jednou...slyšela ho po noci milování...a nikdy víc...budu ráda za komentáře;)

Jedna stará záležitost...ještě nepublikovaná...ze šuplíku...asi půlročního...;)

Snažím se odprostit od starých pocitů a uzavřít jednu kapitolu v mém životě...doufám, že se marně nesnažím naučit odpouštět toho, který mi sám hodně ublížil...

Už nestojím o hry s ukrytými esy v rukávu...už nestojím o promlčené lásky...chci jen opravdovost...jsem lehce paranoidní a duševně chorá...:-D tak promiňte...*

Znáte onu větu "mám tě hrozně moc rád/a, ale zůstaneme jenom kamarádi"? Já rozhodně ano, a to dost bolestně. Tahle báseň je o tom pocitu - a jakési třinácté komnatě, kterou otevírá...

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

Ani nevím jak mě těchto pár veršíků napadlo, ale najednou tu byly a já je jen chci poslat dál......

I taková může zima být. E

Utvořte si vlastní názor. E

Občas se ozve i moje horší stránka. E

Ze sbírky: "Uvadlá květena"

To bylo moje mírně feministické období...:o))

O lásce, jak jsem jí poznal já. E

... taky jedna starší ...

A pak, že Osud nemá smysl pro humor. E

Nevěřil jsem, že jsi skutečná. E

Jedna z mých nejstarších šuplíkových záležitostí....Tenkrát jsem to tak cítil. E

...

Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...