|
O jedné z mnoha věcí, kterých se bojím.
E
|
Já mám strach že zapomenu
jak se něžně hladí.
Že si víckrát nevzpomenu
jak se jemně svádí.
Že nezvládnu již políbení.
Už nevím jak se smát.
Že nedojdu již zalíbení
a sám tu budu stát.
Že zapomenu krásná slova
co jem kdysi šeptal.
Jež byla krásná, sametová.
Však stín mou duši zdeptal.
Asi lásku nezasloužím.
Já nemám na ní právo.
Není dne kdy nezatoužím.
Není mi však dáno.
E
jak se něžně hladí.
Že si víckrát nevzpomenu
jak se jemně svádí.
Že nezvládnu již políbení.
Už nevím jak se smát.
Že nedojdu již zalíbení
a sám tu budu stát.
Že zapomenu krásná slova
co jem kdysi šeptal.
Jež byla krásná, sametová.
Však stín mou duši zdeptal.
Asi lásku nezasloužím.
Já nemám na ní právo.
Není dne kdy nezatoužím.
Není mi však dáno.
E
24.12.2007 22:07
uživatel smazán
archaickej styl? no tak tenhle archaismus máme společnej...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.