Další rok a hry Osudu

Už jenom pár dní
a příjde den ten nevšední,
jenž přináší konec roku
a já kouknu na zem po svém boku.

Tam pouze prázdnota.

Už osmnáct let bloudím sám.
Duše má je samý šrám.
Já z lásky poznal pouze jedu,
jež v sklenici byl místo medu.

A i to víno, co jsem chtěl vzít
a mysl svou s ním zakalit
a zbudovat tak valu,
za kterým, já, odolal bych žalu.

Alespoň na chvíli.

I to víno trpké
jež já nikdy neměl rád
a málokdy jej pil.
To zapomněl jsem si vzít.

Jak tragikomický umí být Osud.

E