|
I taková může zima být.
E
 05.02.2008 5 1839(20) 0 |
Vzduchem letí moje slzy
jako střípky křišťálu.
Roztříští se dřiv než brzy
jako vlny o skálu.
Ještě mi scházíš
a ač dlouho čekám
ty nepřicházíš.
Já se všeho lekám.
Já nevím jestli zapomenu.
Na zvonivý tvůj smích
asi vždycky zavzpomenu.
Ty jsi pro mě jako sníh.
Jsi postříbřena jinovatkou.
Třpytíš se jak tisíc hvězd.
Ty nutíš mě jít křižovatkou,
kde se kříží spousty cest.
Já vím že s jarem zmizíš
bez jediného znamínka.
Moje srdce zcizíš.
Zbyde jenom vzpomínka.
E
jako střípky křišťálu.
Roztříští se dřiv než brzy
jako vlny o skálu.
Ještě mi scházíš
a ač dlouho čekám
ty nepřicházíš.
Já se všeho lekám.
Já nevím jestli zapomenu.
Na zvonivý tvůj smích
asi vždycky zavzpomenu.
Ty jsi pro mě jako sníh.
Jsi postříbřena jinovatkou.
Třpytíš se jak tisíc hvězd.
Ty nutíš mě jít křižovatkou,
kde se kříží spousty cest.
Já vím že s jarem zmizíš
bez jediného znamínka.
Moje srdce zcizíš.
Zbyde jenom vzpomínka.
E
15.02.2008 - 18:18Nádhera....navíc si myslím, že se dokážu vcítit právě teď do básníkovi duše a o to víc je pro mne tato báseň emotivnější....
05.02.2008 - 21:57...krásná, taková třpytivá...;)...ten mrazák je zajímavý nápad...
možná by jsi se mohl s ní odstěhovat někam za severní pól...;)
možná by jsi se mohl s ní odstěhovat někam za severní pól...;)
05.02.2008 - 18:52Hezké. Tak já nevím... jedině udělat sněhovou kouli- a dát ji do mrazáku:-)))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jsi jako zima : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Mé prokletí, Mé požehnání
Předchozí dílo autora : Já dal své srdce snadno
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Orientera [17], James Libustka [15], Elis-Němečková [13], jsph [9], Alma Neradostná [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
