Jedna z mých nejstarších šuplíkových záležitostí....Tenkrát jsem to tak cítil. E
přidáno 21.12.2007
hodnoceno 3
čteno 1489(19)
posláno 0
Já utíkám od lásky.
Již loučím se s tebou,
jako hladké oblázky,
jež řeka vzala s sebou.

Cesta to jest dlouhá
a začíná zde u mých vrat.
Myšlenka jen pouhá
sotva ptá se na návrat.

Protože každé vzplanutí
jednou krutě zhasne.
Zhasnutím mě přinutí
vzdát se toho co je krásné.

S sebou na cestu si beru
tvrdohlavost jako štít.
Svoji duši tiše deru
bych nemusel se krutě mstít.

Má čest mi bude ořem
jež cestu krušnou zkrátí
mezi mnou a hořem
a lásku mou tím zhatí.

Strach mi bude lukem
jež šípy máčené má v jedu.
Ten skončí s každým mukem
z nějž zbyl již jen kus ledu.

Hrdost zastane mi meče
jež srazí lásce hlavu.
Z mého srdce krev mi teče
by ukojila žízně davu.

Má samota je brněním
jež mé srdce chrání.
Zhotovené uměním
jež dávno není k mání.

Cesta bude velmi krutá
skončit může z nenadání.
Mysl přesvědčením skutá.
Nejde o cíl, neb o putování.

E
přidáno 22.12.2007 - 18:36
moc pěkná "šuplíkovka"...;)
přidáno 22.12.2007 - 00:01
a dodat? ...
:)))
přidáno 21.12.2007 - 17:00
krása, nemám slov.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
cesta pryč : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Co můžu čekat
Předchozí dílo autora : Nebyla jsi sen

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :
Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming