Jedna z mých nejstarších šuplíkových záležitostí....Tenkrát jsem to tak cítil. E
přidáno 21.12.2007
hodnoceno 3
čteno 1277(19)
posláno 0
Já utíkám od lásky.
Již loučím se s tebou,
jako hladké oblázky,
jež řeka vzala s sebou.

Cesta to jest dlouhá
a začíná zde u mých vrat.
Myšlenka jen pouhá
sotva ptá se na návrat.

Protože každé vzplanutí
jednou krutě zhasne.
Zhasnutím mě přinutí
vzdát se toho co je krásné.

S sebou na cestu si beru
tvrdohlavost jako štít.
Svoji duši tiše deru
bych nemusel se krutě mstít.

Má čest mi bude ořem
jež cestu krušnou zkrátí
mezi mnou a hořem
a lásku mou tím zhatí.

Strach mi bude lukem
jež šípy máčené má v jedu.
Ten skončí s každým mukem
z nějž zbyl již jen kus ledu.

Hrdost zastane mi meče
jež srazí lásce hlavu.
Z mého srdce krev mi teče
by ukojila žízně davu.

Má samota je brněním
jež mé srdce chrání.
Zhotovené uměním
jež dávno není k mání.

Cesta bude velmi krutá
skončit může z nenadání.
Mysl přesvědčením skutá.
Nejde o cíl, neb o putování.

E
přidáno 22.12.2007 - 18:36
moc pěkná "šuplíkovka"...;)
přidáno 22.12.2007 - 00:01
a dodat? ...
:)))
přidáno 21.12.2007 - 17:00
krása, nemám slov.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
cesta pryč : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Co můžu čekat
Předchozí dílo autora : Nebyla jsi sen

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku