Vím, že bych se neměla ani pokoušet shazovat před vámi svojí vlastní tvorbu, taky nechci aby to tak vypadalo, jenom chci říct, že se vám tahle báseň bude možná zdát trochu jako klišé, ale pro mě je to něco víc a v tuhle chvíli mně ani moc nezáleží na vašem názoru. V každém případě za ně stejně děkuji.

Budeš mojí nevolnicí v lásce, a já Tvůj princ z pohádky,

... trochu jiné vyznání ...

... trochu jsem váhal, jestli to sem dám ....

jen pro dva

Psáno pro ni.

nepíšu, neb nemám čas, však básník ve mne neumřel...

Jsou lásky nesmyslné, bez budoucnosti, mnohdy zakázané...takové já nehledám, protože podle mne všechny jednou zhořknou...

Myslím na Tebe rád? Asi ano. Taky kdo by dobrovolně dělal to, co ho rozebírá po kouscích, co ho bolí a přitom tím nebyl ani sobě prospěšný..?

zazvoní, zavrní, lehce cinkne, na displeji se objeví zpráva, jen tak ...

Ten, kdo mne už zná, tak chápe.

Rád bych ti snesl modré z nebe . . .

Pro tu, která pro mne již není. Zklamáním tuto etapu mého života nenazývám, takže i když už není důvod, považuji to za vyznání.