nechám na vás...

tentokrát ne

že bych línej byl? - kdo by uvěřil!

Původně byla v deníku, ale na dobrou radu jsem ji dala sem. Trošku paranoidně zoufalá básnička a vlastnoručně spáchané foto...

....

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!

... v čekárně u zubaře

tak nějak zatím nevím, co si o ní myslet. znamená pro mě moc...

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

nemáte doma něco podobného?

Lepší se smát než brečet.

možná pohledu možná jiný

Efekt Janis znamená: rozhodování na základě hromadné hlouposti či iluze.

S kým?? Těžko říct... ;)

se většinou taky moc dozví

bez komentáře

Mít někoho, komu věříš a máš ho rád a on snad má rád Tebe a věří Ti, to je dar k nezaplacení...

Tahle vznikala když jsem seděl v noci na kraji lesa poblíž Osla a díval se na osvětlený Holmenkollen... Jedna z nejhezčích scenérií, kterou jsem kdy spatřil...

...