|
....
 20.12.2007 4 650(17) 0 |
Dneska jsem ztratila křídla
jak lehce spadlo těch pár per
nade mnou stále oblaka bílá
už je daleko do nebeských sfér.
Sliby jsi vrátil a naději též
smutek stál tiše u dveří
oči tvé říkaly - nečekej, běž
až bolest zas udeří....
pár kroků od tebe a slova nevyřčená
chtěla jsem prosit, nebylo proč
rozbil jsi křehkost společného rána
rozbil jsi všechno, stát není oč...
Prázno a beztíže jsou teď mí hosté
nabídnu jim neředěný žal
a až odejdou, budu snad posté
vzpomínat, na co sis to hrál...
jak lehce spadlo těch pár per
nade mnou stále oblaka bílá
už je daleko do nebeských sfér.
Sliby jsi vrátil a naději též
smutek stál tiše u dveří
oči tvé říkaly - nečekej, běž
až bolest zas udeří....
pár kroků od tebe a slova nevyřčená
chtěla jsem prosit, nebylo proč
rozbil jsi křehkost společného rána
rozbil jsi všechno, stát není oč...
Prázno a beztíže jsou teď mí hosté
nabídnu jim neředěný žal
a až odejdou, budu snad posté
vzpomínat, na co sis to hrál...
20.12.2007 - 19:35Ač je to často neznámá,
všechno smysl prý svůj má
a jako olovo se mění v zlatý kov,
tak nové paprsky září ze všech tvých slov:-)
všechno smysl prý svůj má
a jako olovo se mění v zlatý kov,
tak nové paprsky září ze všech tvých slov:-)
20.12.2007 - 08:38další doklad toho, že ne my, ale bolest píše nejlépe. Zná ty správné slova .
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Prázdnota : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Odvaha smíření
Předchozí dílo autora : Vánoční
