|
....
|
Dneska jsem ztratila křídla
jak lehce spadlo těch pár per
nade mnou stále oblaka bílá
už je daleko do nebeských sfér.
Sliby jsi vrátil a naději též
smutek stál tiše u dveří
oči tvé říkaly - nečekej, běž
až bolest zas udeří....
pár kroků od tebe a slova nevyřčená
chtěla jsem prosit, nebylo proč
rozbil jsi křehkost společného rána
rozbil jsi všechno, stát není oč...
Prázno a beztíže jsou teď mí hosté
nabídnu jim neředěný žal
a až odejdou, budu snad posté
vzpomínat, na co sis to hrál...
jak lehce spadlo těch pár per
nade mnou stále oblaka bílá
už je daleko do nebeských sfér.
Sliby jsi vrátil a naději též
smutek stál tiše u dveří
oči tvé říkaly - nečekej, běž
až bolest zas udeří....
pár kroků od tebe a slova nevyřčená
chtěla jsem prosit, nebylo proč
rozbil jsi křehkost společného rána
rozbil jsi všechno, stát není oč...
Prázno a beztíže jsou teď mí hosté
nabídnu jim neředěný žal
a až odejdou, budu snad posté
vzpomínat, na co sis to hrál...
20.12.2007 19:35
Ač je to často neznámá,
všechno smysl prý svůj má
a jako olovo se mění v zlatý kov,
tak nové paprsky září ze všech tvých slov:-)
všechno smysl prý svůj má
a jako olovo se mění v zlatý kov,
tak nové paprsky září ze všech tvých slov:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.