Ze sbírky: "In Vino Veritas"

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

z vlaku

Myslím, že jsme udělali chybu, Náměstku. Mnoho chyb.

Po delší odmlce jedna ze začátku semestru...

...

Po dlouhé době... nekřičím, nebrečím. Žiju a šeptám...

Někdy je lepší snít, než bdít...

Když se upnete k naději o někom, kdo by vás měl mít rád a nemá

Vnitřní nejistota.. to je můj aktuální problém.. Už to neni jako dříve. Tenkrát jsem byla mnoho méně sebevědomější, ale jsem teď už mimo? Nepůsobí na lidi stále jako ledová královna?