21.11.2013
9
Míjí se ve dveřích
postavy bez hlavy,
mezery slov
si míchají do kávy.

V půlplné sklenici
utone ponorka,
nouzovým voláním
je vtipná historka.

V Tvých očích tápavých
zatím se nesvítí,
ještě jsou daleko od rána
a daleko od bytí.

A v prázdných významech
teček a závorek,
spočítáš, kolik jsi
už vypil ponorek?
 20.11.2022 18:35
Tak tebe si uložím,snad se tu ještě ukážeš.
 24.11.2013 22:30
No konečně něco pořádného! Má to hezký sešup, dobře se to čte a rytmicky to souhlasí až na tu třetí sloku, tam se to trochu rozjelo. Ale už ten začátek mě chytl, ten je dokonalý a konec krásně směřuje ke vtipné pointě. Skvělá práce.
 22.11.2013 22:11
murára: Nebo napsat novou o tom samém o 2/3 délce třeba :-)
 22.11.2013 09:37
Myslím, že jsi napsala moc pěknou báseň, nápaditou, technicky zvládnutou a přitom emocionální. Nic bych nepřidával ani neubíral..:-)
 21.11.2013 19:47
je to tvůj pocit, tvá slova, tvá vůle, a ostatní, přijmou-li je nebo ne, to je zas jejich vůle

já bych nic neměnil, ale je to na tvé vůli
 21.11.2013 16:55
Rezavá Plechovka: Jsem ráda :)
 21.11.2013 16:55
jayjay: Dala, přinejmenším ta třetí sloka mi teď přijde zbytečná. Víc bych ale asi neškrtala, nebo...?
 21.11.2013 14:15
Napadlo mne, že by se dala půlka veršů škrtnout. Ochudilo by to obsah básně?
 21.11.2013 12:50
Má něco do sebe :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.