|
Stejně jako pár zfilmovaných povídek pana Hrabala... Taková moje zpětná poznámka...o filmu, ale i o životě.
 16.10.2014 4 1179(8) 0 |
Za hihňavého smíchu
bláznů děsivosti
pracuj pilně - každý
jedinečný den.
Do ruky přiber igelitku
plnou vzpomínek na
pouhá léta pochopitelnosti
kouzelných očí (dětství)...
Protože život je
jen sběrná surovost
a pár laciných obrazů.
bláznů děsivosti
pracuj pilně - každý
jedinečný den.
Do ruky přiber igelitku
plnou vzpomínek na
pouhá léta pochopitelnosti
kouzelných očí (dětství)...
Protože život je
jen sběrná surovost
a pár laciných obrazů.
18.10.2014 - 22:42Sameri: to promiň, četla jsem báseň, a nevšimla si anotace, že je to reakce na Hrabala ... štěstí platí...
18.10.2014 - 22:17vanovaso: Asi je potřeba trochu rozlišovat. Sběrná surovost a laciné obrazy..to právě zachycuje atmosféru filmu a dojem z něho, jak podle mě to dílo vykládá život a přesto právě i v té surovosti a laciných obrazech je neuvěřitelná naděje, síla i krása. Děkuju, štěstí se vždycky hodí. :)
18.10.2014 - 15:02Protože život je
jen sběrná surovost
a pár laciných obrazů.
myslím, že život je víc, ale na to jsi ještě mladý, hodně štěstí...
jen sběrná surovost
a pár laciných obrazů.
myslím, že život je víc, ale na to jsi ještě mladý, hodně štěstí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Perličky na dně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Morava
Předchozí dílo autora : Pár chvil
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
napp1ng bookworm» narozeniny
Vladan [14], marinka [10], Gabriela Malá [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
