|
oni, dva.
|
|
Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*
|
|
Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...
|
|
Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*
|
|
další dveře odemčeny...
|
|
Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)
|
|
...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)
|
|
...mezi námi široký, hluboký oceán...
|
|
to nám to ale pěkně začíná...
|
|
HD - prokletí a požehnání, očistec a ráj... Osvobození.
|
|
pátrejme, zkoumejme, objevujme a hlavně mějme se rádi...("peace!";))
|
|
..."každou chvíli už budeš stát pod balkónem "...
|
|
Kam nás dovede naše náhodné setkání?...momentální pocity...
|
|
stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*
|
|
Věnováno...
|
|
nejtišší jsou ty okamžiky, kdy za nás někdo dýchá
|
|
vím, že je to trošičku....jak bych řekla, uvidíte sami, ale jde o to něco v tom vyjádřit...pokusit se...vím, jsem marný pokušitel a zkoušitel...:)
|
|
člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D
asi zas blázním...blázním...
|
|
Nevim, zda je to basen... a nevim, jestli se to stalo... ale kdybych mohla... byla bych prorokem...
|