Jak je možný, že zadávám téměř pokaždý kategorii láska - zklamání? Asi prostě umim psát jen sentimentálně-zoufalo-marně...

...oh shit...

dávno

ve zkratce

pukneš.brzy.

nic...jen výkřik plnej nenávisti (neoprávněný? asi jo...)

cosi...výlev...

pokusila jsem se napsat něco děsně francouzskýho a "stylovýho"...žel bohu se v tom najde kapka pravdy...psala jsem to v naprosto zoufalý náladě a šílený touze...

...alkoholem?

20.9.2012

moje pocitovka a tak trochu pravda...

Offline ve světě virtuálních sítí /když monitory svítí a život jde dál.../ Jedna starší...

V tichu noci spolu rozmlouvá moje Já a moje já ...chodí k sobě na rady...ale to je jedno ...Já kecá do života, i když se ho to malé já neptá ...prostě z nutnosti ...chránit, bránit, radit ...

jsou tři stádia lásky: a) touha po člověku a naděje; b) reálná blízkost dvou lidí; c) touha po člověku a beznaděj

.

zase poprvé, a asi po stopadesáté ....ničí to.

moje vlastní fotka a moje vlastní krabička .D jinak.. nerada bych, aby ta báseň byla klišé... .(