20.9.2012
už mam pokrk koulí na nohou
iluzí co mě táhnou zpátky
nemam právo nemam nárok
nesmim začít znova

utopit se ve stínu
tvý další neboj - kamarádky
já vždycky druhá ty vždycky v právu
už nemam sílu hledat slova

věřila jsem všem těm kecům
o navždycky a napořád a nikdy nikdo jinej
že se můžu vymanit
spolykat starý křivdy

a za to mam teď jizvy šrámy
a ty jsi svatej a já ten kdo je vinnej
z tvejch slibovanejch hepyendů
zbylo jen další nikdy

a večer až tě zahodim
a vytlačim ze vzpomínek
věcí co bejt neměly
a já se zařekla že skončim

zas mi přijdeš na mysl
rozmažeš čáry očních linek
a z mý síly na navždy sbohem

vždyť víš
jak nerada se loučim


já se asi
nikdy nepoučim
 19.04.2014 11:15
bohužel ti rozumím...
 23.02.2014 10:30
helples: to jsem rozhodně nechtěla popřít, pardon za genderové zúžení ;)
 22.02.2014 22:39
polly: Můžu vás ubezpečit, že tímto citovým martiriem si procházejí i pánové. Ale jen ti co mají srdce a duši. O kteréžto díky tomu přicházejí.
 22.02.2014 19:05
je to nezabalený popsání pocitů, kterým si prošlo mnoho žen, ale právě v tom je ta síla, v prostotě, uvěřitelnosti, v tom, že to takhle fakt je a člověk ti to věří...like! =)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.