To jsem tak usínal a napadl mě ten první verš. Tak jsem zkusil přidat další. No musím říct, že ty vážné básně jsou opravdu těžké, tak se omlouvám, že je to takové kostrbaté.

Další z mnoha.

Ahoj

Věnovaná včerejšímu dni. Možná ji podruhý smažu. Možná je to jedno, možná ji stejně nikdo nepochopí. Ale je důležitá.

Je jen snem než procitnem?

Epos nevysloveným.

Před rokem se mi stala věc, za kterou se stydím a doteď jsem se s ní nesrovnal. Potopil jsem v bouřlivým počasí plachetnici na Nových mlýnech a málem se mi tam utopil člověk z mých nejmilovanějších a nejbližších. Celý to byla moje blbost, už jen to, že jsem vyplul. Děkuju Bohu, že jsem ji tehdy v tý rozbouřený a kalný vodě nahmatal a vytáhl. Kdyby se to nepovedlo, radši bych se už taky nevynořil. Tohle je moje vzpomínka, žádný umění, ale muselo to ven.

Muži nestárnou, ale slábnou.

Do nebe, do pekla, nebo věřit v sebe?