Další z prací do školy, tentokrát na téma: Není nám milé, co musíme. Co nesmíme, více nás láká.

i když sluníčko nesvítí.. tak.. já ho cítím :) .. a.. asi jsem někde jinde, než všichni ostatní.. připadám si jako jediná, která má dobrou náladu /alespoň vnitřně/.. stejně.. jednou zvládnem všechno co jsme kdy chtěli /teď se na to fakt cejtim:)/ ;)

Kniha Reportáž psaná na oprátce mne nenechala chladným. Báseň, jako poklona odvaze, kterou Fučík prokázal.

For M.

Jen takové momentální rozpoložení duše, když je ten lásky čas, jenom doufám, že neuvidim nikoho pod rozkvetlou třešní...

- - -

nevyznám se v sobě........

- - -

Napsáno v březnu a je zde vidět posun s předchozí básní.

Numquam sero est... aneb nikdy není pozdě... Jen tak... z pocitu... (případné dotazy do pište do komentů... a vůbec veškerý připomínky:) )

Napsáno v lednu, kdy jsem pro něj láskou hořela.

Původně byla v deníku, ale na dobrou radu jsem ji dala sem. Trošku paranoidně zoufalá básnička a vlastnoručně spáchané foto...

Takže rozhodl jsem se sem dát pokračování této povídky... Většina z vás si asi první díl nepamatuje, ale třeba si ho přečtete znova :)... A protože jste si minule stěžovali, že to je krátké, máte tu hned dva díly najednou ^_^

Stačí jen nasát ranní vzduch a nechat ho procházet celou svou bytostí.

...jenže stejně neumim dokonale malovat...

...nevím, co napsat ....