Napsáno v lednu, kdy jsem pro něj láskou hořela.
přidáno 29.04.2008
hodnoceno 2
čteno 1345(16)
posláno 0
Znám ho dokonale.
A přece mě překvapí.
Jsem s ním pořád.
Vlastně nikdy.

Schránka mi lahodí,
však radši otevřu dopis v ní.
Jeho hlas je jako pohlazení.
S ním by mi nevadilo ranní probuzení.

Kéž by řekl: "Lásko, vstávej..."

Sním o něm dnem i nocí.
Cítim beznaděj.
Duší jsme k sobě daleko.
Za devatero horami...

S kytarou je umělec.
Jeho hudba je pro mě klec,
ve které se topím.
Snad mi podá stéblo...prosím.

Čekám marně?

To se uvidí.
Dělám malé krůčky,
jak dítě, co se učí chodit.

Ať mi jde naproti.

Ví to? Asi ne.

(Tak mi dej ještě polibek přátelský.
Já Ti ho vrátím, jako vždy.
Ten můj však bude z lásky.
Proč sem vkládám tyto pravdy?

Když Ty si to nikdy nepřečteš.

Miluju Tě, i Ty si pro mě snad najdeš místo.)

ikonka sbírka Ze sbírky: Dvojčata
přidáno 06.05.2008 - 21:57
Terezko, je to starej archiv. Dávno za mnou. Teď mě spíš trápí jeho dvojče;-)
přidáno 06.05.2008 - 21:36
tyyo..takovy vyznani jsem dlouho necetla..super, preju ti, aby ti to vyslo... mooc..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pro sedmistrunného prince : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ach jo, dvojčata
Předchozí dílo autora : Jsem nemocná - na mozku

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming