„Máte někdo návod?“

Slunce vychází v šest..................
Pocity se překrývají a my ještě sníme o našem snu z noci. Stále se modlíme, aby neodcházel, ale on přece jen uteče. Od nás? To ne. Spíš, utíká k někomu dalšímu. Sen přece není jen náš. Nebo ano?
Nevyznám se v sobě natož ve snu, který mi při pohybu víček zdrhnul.
Já vlastně nevím co se všechno dá cítit.
Přátelství..........Láska.........Nenávist........Zlost........Ž
árlivost.........Něčí pohlazení................
To ale není pocit.
Co je realita a co je jen smyšlený? Já už se totiž začínám ztrácet.
Nevím co se řeklo a co se udělalo a jestli to není náhodou jen v mé hlavě.
Vážně udělal tohle nebo sem si to tak perfektně připravila, že si myslím že je to pravda?
Uvnitř se začínám ztrácet a čekám až mi konečně někdo hodí mapu, kompas................
Cokoliv, co by mě dokázalo vyvést z toho odporného a zničujícího bludiště.
Je mi z toho zle! A přitom jsem šťastná.
To je tak divná kombinace, že na ní není odpověď.
Jasně, na všechno je odpověď, al je vždycky taková, jaké máme momentální rozpoložení.
Ono se nedá říct že jsem nějak smutná, to vůbec, akorát nevím co s tím vším.
Něvím kdo to dokázal vymyslet.
Proč nám k tomu všemu nedal lepší návod, abychom dokázali chápat a rozpoznávat svoje vlastní touhy a pocity. Proč nám k tomu nedal návod? Posílám reklamaci!
Nebo, proč nás ten nahoře nechává trápit se citama, když ví, jak moc to bolí?
Tolikrát jsem prosila at mi dá nějaký vysvětlení pro to všechno co se ve mně děje a jediný vysvětlení bylo to, že jsem se do toho zamotala ještě víc.
Možná že okolo mě codí spoustu návodů jak tohle všechno zvládnout, jen jsem zaslepená.
Zaslepená? Řekla jsem zaslepená?
Ale čím.................................................?