Už spoustu let

S bolestí, ke spánku se ukládám,
na foto tvé se slzema Lenko koukám.
Tvými fotkami svůj celý byt ozdobený mám,
a dnes v samotě musím žít sám.

Začalo to nevinně, za pultem jsi stála,
tenkrát času moc jsi na mě neměla.
Přišel jsem z lapáku, ošoupanou bundu měl,
žízeň velkou jsem měl, já pivo chtěl.

Když peněženku jsem otevřel, peněz nebylo,
aspoň na jedno pivo mi to stačilo.
Leni ty jsi se ne mě usmála,
né jedno ale dvě piva jsi mě podala.

Já se zastyděl, rumněnec ve tváři zářil,
s tebou navázat řeč jsem se snažil.
Nenapadlo mě nic lepšího než tě zdržovat,
ve skrytu duše tě Leni počal milovat.

Každý den pak za tebou já nekupovat chodil,
vzpomeň jen jak o schůzku jsem tě prosil.
Nic jsi neřekla jen tiše Leni přikývla,
já byl šťasten jak kůň bez udidla.

Časem jsme si byli Leni stále blíž,
nejednou na stole stála vína plná číž.
Dny a měsíce krásně nám spolu ubíhaly,
já do světa odjel mi se nevídali.

Na každé cestě mi zůstalo jen vzpomínat,
já půl roku daleko, nemoh tě milovat.
Jen dopisi já ti mohl psát,
Leni málo platné, měl jsem tě rád.

Já pracoval, ty jsi hrála hru svoji,
Leni ty jsi hrála svoji hru dvoji.
Ten rok jsme spolu ještě Vánoce slavili,
na Nový rok se už ani spolu nepolíbili.