přidáno 10.06.2011
hodnoceno 7
čteno 1283(19)
posláno 0
A tak si prostě dál procházela světem bez povšimnutí. Bez toho, aby někdo věděl, co se chystá udělat. Bez toho, aby si někdo všiml, že hledá pomoc. Bez toho, aby někdo pomyslel na to, co se může stát, když je lhostejnosti více než lásky. Procházela ulicemi, kde si hráli děti. Procházela kolem koncertových hal. Procházela kolem vysněné školy, kterou nezvládla. Procházela kolem lidí, které milovala. A nikdo si ničeho nevšiml. Nevšimli si, jak vyrůstala, kde studovala, kde všude pracovala. Nevšimli si, když změnila střih vlasů. O barvě jejích očí nemluvě. Všimli si jediné věci. Věci, ke které ji dohnali oni samotní.
Byl teplý, letní podvečer, když se to stalo. Seděla na parapetu okna - jak to měla v oblibě - a smála se. Smála se a čekala, až se ručičky hodin posunou na správný čas. Vyloženě se těšila, až začne působit kombinace sedmi druhů barevných tabletek v, teď už bezbranném, těle. Najednou zazvonil telefon. Seskočila z parapetu, seběhla schody, pod nimiž stál malý stůl. Na něm černý telefon. Její úsměv se najednou rozzářil ještě víc. S napětím uchopila sluchátko do pravé ruky a přitiskla si ho k uchu. „Matka je mrtvá!“, oznámil jí rozklepaným hlasem bratr. Brečel. Ona se smála. Slzy mu opětovala hlasitým smíchem. Jeho hlas se rozklepal ještě víc a on nechápavě křičel do telefonu: „Co je? Ty se směješ? Matka je mrtvá! Pochop co Ti říkám! Mrtvá! Naše matka! Už nežije!“ Bez otázek položila telefon. Vyběhla schody, z lednice vytáhla láhev červeného vína, z vitrínky skleničku a opět si sedla na svůj oblíbený parapet. Popíjela, smála se. Srdce jí bilo nepředstavitelným tempem, ale ona se smála. Plán vyšel!
„Bylo tak jednoduché pozvat ji na kávu oslazenou barevnou drtí. Ještě stihla projít pár bloků, než se dostala domů. Pak pomalu usínala.“, vyprávěla o dva dny později na místním komisařství žena, co milovala chvíle na parapetu. Na závěr výpovědi řekla: „Zabila jsem právě ji, protože ona byla ta, která mi dala život. Ta, která mi dala tenhle podělanej život.“
V poutech ji odváděli do policejního auta, které stálo před budovou. A tehdy se to stalo. Konečně si nevšímali ničeho jiného, než její osoby. Všichni najednou věděli, kde studovala, pracovala a jak vypadala. Někteří dokonce znali barvu jejích očí. Všichni věděli, že je to ta, která zabila. Nikdo však netušil proč.
přidáno 02.06.2013 - 19:13
mrazivé...
přidáno 28.10.2012 - 16:16
Líbí se mi sloh :) Krásně jsem se do toho začetl a ponořil. Skoro až škoda, že to nebylo delší.
přidáno 28.06.2011 - 14:57
tohle nejni špatný:-)
přidáno 10.06.2011 - 23:22
Michaela: Děkuju moc :)
přidáno 10.06.2011 - 22:54
Jsem máslo, který čte jen krátký texty, ale tohle jsem dočetla a zaujalo ;))
přidáno 10.06.2011 - 16:20
Chronoss:
Jo právě. Je to přesně tak. Jinak moc děkuji :)
přidáno 10.06.2011 - 16:01
hezky napsaný,ale v podstatě šílený..hrůzný je že tohle je bohužel obrázek dnešní doby a nezájem lidí o druhé vede k tomu co jsi tak barvitě a jednoduše postřehla.........

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zabita životem. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Spolu na stěně
Předchozí dílo autora : To je dobře, že neumíš žalovat...

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
Medbojicek [9], Martas [9], Danielovna [2]
» řekli o sobě
Adrianne Nesser řekla o veronika :
veru.. nemam slov. sqela holka. vzdycky me nejvic podrzi. nikdy bych neverila, ze muzu mit rada nekoho, koho znam z netu. a jeji tvorba? ctete ctete ctete! rozhodne to stoji za to! ;):-)*
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ipad mini 5

Čtení i psaní na iPadu vás bude bavit!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku