přidáno 10.06.2011
hodnoceno 7
čteno 1221(19)
posláno 0
A tak si prostě dál procházela světem bez povšimnutí. Bez toho, aby někdo věděl, co se chystá udělat. Bez toho, aby si někdo všiml, že hledá pomoc. Bez toho, aby někdo pomyslel na to, co se může stát, když je lhostejnosti více než lásky. Procházela ulicemi, kde si hráli děti. Procházela kolem koncertových hal. Procházela kolem vysněné školy, kterou nezvládla. Procházela kolem lidí, které milovala. A nikdo si ničeho nevšiml. Nevšimli si, jak vyrůstala, kde studovala, kde všude pracovala. Nevšimli si, když změnila střih vlasů. O barvě jejích očí nemluvě. Všimli si jediné věci. Věci, ke které ji dohnali oni samotní.
Byl teplý, letní podvečer, když se to stalo. Seděla na parapetu okna - jak to měla v oblibě - a smála se. Smála se a čekala, až se ručičky hodin posunou na správný čas. Vyloženě se těšila, až začne působit kombinace sedmi druhů barevných tabletek v, teď už bezbranném, těle. Najednou zazvonil telefon. Seskočila z parapetu, seběhla schody, pod nimiž stál malý stůl. Na něm černý telefon. Její úsměv se najednou rozzářil ještě víc. S napětím uchopila sluchátko do pravé ruky a přitiskla si ho k uchu. „Matka je mrtvá!“, oznámil jí rozklepaným hlasem bratr. Brečel. Ona se smála. Slzy mu opětovala hlasitým smíchem. Jeho hlas se rozklepal ještě víc a on nechápavě křičel do telefonu: „Co je? Ty se směješ? Matka je mrtvá! Pochop co Ti říkám! Mrtvá! Naše matka! Už nežije!“ Bez otázek položila telefon. Vyběhla schody, z lednice vytáhla láhev červeného vína, z vitrínky skleničku a opět si sedla na svůj oblíbený parapet. Popíjela, smála se. Srdce jí bilo nepředstavitelným tempem, ale ona se smála. Plán vyšel!
„Bylo tak jednoduché pozvat ji na kávu oslazenou barevnou drtí. Ještě stihla projít pár bloků, než se dostala domů. Pak pomalu usínala.“, vyprávěla o dva dny později na místním komisařství žena, co milovala chvíle na parapetu. Na závěr výpovědi řekla: „Zabila jsem právě ji, protože ona byla ta, která mi dala život. Ta, která mi dala tenhle podělanej život.“
V poutech ji odváděli do policejního auta, které stálo před budovou. A tehdy se to stalo. Konečně si nevšímali ničeho jiného, než její osoby. Všichni najednou věděli, kde studovala, pracovala a jak vypadala. Někteří dokonce znali barvu jejích očí. Všichni věděli, že je to ta, která zabila. Nikdo však netušil proč.
přidáno 02.06.2013 - 19:13
mrazivé...
přidáno 28.10.2012 - 16:16
Líbí se mi sloh :) Krásně jsem se do toho začetl a ponořil. Skoro až škoda, že to nebylo delší.
přidáno 28.06.2011 - 14:57
tohle nejni špatný:-)
přidáno 10.06.2011 - 23:22
Michaela: Děkuju moc :)
přidáno 10.06.2011 - 22:54
Jsem máslo, který čte jen krátký texty, ale tohle jsem dočetla a zaujalo ;))
přidáno 10.06.2011 - 16:20
Chronoss:
Jo právě. Je to přesně tak. Jinak moc děkuji :)
přidáno 10.06.2011 - 16:01
hezky napsaný,ale v podstatě šílený..hrůzný je že tohle je bohužel obrázek dnešní doby a nezájem lidí o druhé vede k tomu co jsi tak barvitě a jednoduše postřehla.........

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zabita životem. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Spolu na stěně
Předchozí dílo autora : To je dobře, že neumíš žalovat...

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
JSH, Miňko, Mlčeti Zlato, Putri, Sluníčková
» narozeniny
Miki-chan [11], Kakiko [9], Kaa [5]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist
Soutěž

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku