Šípková růženka

Jsi šípková růženka co nežije ve zámku,
tráva která počala hodně smutnou pohádku.
Byla jsi veselá, milá, vážně krásná,
teď jsi jako hvězda, co není zdálky jasná.

Bohužel si otevřela, k svojí smrti bránu,
píchla sis to do ruky, už vidíš černou vránu.
Jenže žádný princ, nepujde tě líbat,
budeš jako ku**a, na chodníku chcípat.

Je to jako noc, všude kolem temno,
já vím teď si říkáš, že je ti to jedno.
Pomalu už odkvétáš, opadneš a uschneš,
nejsem si jistý, jestli todle fakt chceš.

"Dycky jsem ti říkal, drogy nejsou řešení,
je to temný labyrint, je to tvoje vězení.
Možná ti to pomáhá, vzdáváš se sám sebe,
Po pár letech fetovaní nesmíš čekat nebe.
Drogy berou víc než daj, podívej se do ulic,
samá tráva, pervitin, co z nich je teď, nic."

Jen si píchej dál, už vím jak to končí,
roztrhaný hadry, smrt a prázdné oči.
Tvoje prázdný oči, co v nich žije beznaděj,
jehla není řešení, v hlavě prosím měj.

Dycky můžeš skončit a začít znovu žít,
drogy chlast nic neřeší, nech to prosím být.

"Dycky jsem ti říkal, drogy nejsou řešení,
je to temný labyrint, je to tvoje vězení.
Možná ti to pomáhá, vzdáváš se sám sebe,
Po pár letech fetovaní nesmíš čekat nebe.
Drogy berou víc než daj, podívej se do ulic,
samá tráva, pervitin, co z nich je teď, nic."

"Dycky jsem ti říkal, drogy nejsou řešení,
je to temný labyrint, je to tvoje vězení.
Možná ti to pomáhá, vzdáváš se sám sebe,
Po pár letech fetovaní nesmíš čekat nebe.
Drogy berou víc než daj, podívej se do ulic,
samá tráva, pervitin, co z nich je teď, nic."