Tentokrát jsem to zařadil úplně mimo všechno, protože nevím, jak se takovémuto druhu psaní říká (jestli se mu vůbec nějak říká (krom hrozného psaní :=D)).

Toto je píseň, kterou jsem složil v noci 14.ledna a to zařazení si neberte ve zlým, já vím, že jsem stranžok

morbidní eR...příšerrrná když se koukám ted.....

Život bez šance

Zkusila jsem vybrnkávání, jak jste chtěli. Asi na stočtyřicettisícdvěstěčtyřicátýdruhý pokus se to jakž takž povedlo. Je to spíš taková miniaturka, než cokoli jiného.

Pro tu, která pro mne již není. Zklamáním tuto etapu mého života nenazývám, takže i když už není důvod, považuji to za vyznání.

Hodina biologie. Jak inspirující. Díky za komenty. :)

No a to jsem odjel včera...

jen dvěma malíčky - malé štěstí pro velký snílky-

je to anglicky. nezkoušejte překládat překladačem, zmrví to mé dílo. /polovolný verš/

Globální oteplování s sebou přináší výkyvy počasí...

Možná už jsem s tím tématem otravná, ale vážně mi chybí..

... spočítám pihy na Tvém bělostném těle, políbím kam nikdo nevidí ...

Jedna povídka od Roberta Fulguma mě přivedla k otázce, co bych opravdu chtěla.

Snad mě za to neukamenujete :)