|
Ve snu sám nevíš, co si o snu myslet...
 29.01.2012 9 1762(15) 0 |
Včera v noci měl jsem sen,
v něm šel jsem napříč životem.
Ze začátku jsem se ptal:
čím budu, když půjdu dál.
Šel jsem dál tou černou tmou,
brodil se, bloudil, cestu ztratil.
Klopýtat nechal soudnost svou,
pod touhou svou mysl vrátil.
Procházím špínou, ulicemi šedi,
tvářemi nicoty, pohledy známé.
Myšlenky víří, oči vše vědí,
zrádné, ztuchlé, prohnilé jsou samé.
Jedna se slizce plazí, úlisně, zvrhle zírá.
Prasknutou kůží leze, do tkání druhou vtírá.
Do svalů ochablých, do kostí prožraných,
Do střev prorvaných, bolestí zkroucených.
Do cárů mozku, co mi ještě zbyly.
Vetře se všude, plazí se a svíjí,
Žlučí se opíjí, krví se smáčí.
Kudy se neprocpe, tam se jen tlačí.
Slova z úst mi vyhřezla, hniloba a zápach.
Táhlá červy prolezlá, rozpadlá až na prach.
Bez hlavy a bez útrob, krev se proudy valí,
S nimi však i bohužel všechny moje dary.
Odporně jak puch se mísí, skvosty s břečkou smrdutou,
Rozsápaný, v cárech kůže, mrtvý s hlavou nadutou.
Dokážu se probudit?
v něm šel jsem napříč životem.
Ze začátku jsem se ptal:
čím budu, když půjdu dál.
Šel jsem dál tou černou tmou,
brodil se, bloudil, cestu ztratil.
Klopýtat nechal soudnost svou,
pod touhou svou mysl vrátil.
Procházím špínou, ulicemi šedi,
tvářemi nicoty, pohledy známé.
Myšlenky víří, oči vše vědí,
zrádné, ztuchlé, prohnilé jsou samé.
Jedna se slizce plazí, úlisně, zvrhle zírá.
Prasknutou kůží leze, do tkání druhou vtírá.
Do svalů ochablých, do kostí prožraných,
Do střev prorvaných, bolestí zkroucených.
Do cárů mozku, co mi ještě zbyly.
Vetře se všude, plazí se a svíjí,
Žlučí se opíjí, krví se smáčí.
Kudy se neprocpe, tam se jen tlačí.
Slova z úst mi vyhřezla, hniloba a zápach.
Táhlá červy prolezlá, rozpadlá až na prach.
Bez hlavy a bez útrob, krev se proudy valí,
S nimi však i bohužel všechny moje dary.
Odporně jak puch se mísí, skvosty s břečkou smrdutou,
Rozsápaný, v cárech kůže, mrtvý s hlavou nadutou.
Dokážu se probudit?
29.01.2012 - 22:41Taron: dekuji za tvuj pohled- mas pravdu, je drsna, me se zkrazka dobre lici dekadentni a naturalisticke vyjevy ^^
29.01.2012 - 22:25Dokážeš probudit? To mě na té básni zaujalo nejvíce...no a báseň je hodně , hodně drsná...,ale asi proto, aby druzí zapřemýšleli:))
29.01.2012 - 13:24Sarllot Johan: myslis negativita komentare nebo basne? usmat se.. to bych si prala, zatim ale nemuzu
29.01.2012 - 11:35D_P
jop tohle zní určitě lépae aj vipada... sice mi tu a tam zakob´pne rytmus o ten mnějaký hrbolek ale jinak velice dobře...
29.01.2012 - 09:15Cvokhauz
Líbí se mi to, jen bych chtěla upozornit na:
Myšlenky vÝří
úlYsně :D
Jinak mi přijde velmi povedená
Myšlenky vÝří
úlYsně :D
Jinak mi přijde velmi povedená
29.01.2012 - 00:33dekuji za kritiku- potrebuju se jeste ucit a zatim jsi jedinej, kdo mi v tom pomaha..
29.01.2012 - 00:22D_P
Nekteré vety jsou zbytečně dlouhe - v jednoduchosti je sila a neztrácí se melodie - jinak se mi to líbí a hlavne to zakončení ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sen : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Strach
Předchozí dílo autora : Za zrcadlem
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Le Jerrr [18]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
