Facebooková pohádka

To tak jednou žilo bylo
facebookové království.
Erbu pělo modrobílo,
člověku zas bláznovství.

Vládla online diktatura
facebookové kotlině.
Proti ní se černá můra
tváří celkem nevinně.

Facebook ovečky své volá
v každodenní neplechu.
Žádná z nich mu neodolá,
přidá se i z pelechu.

V této prapodivné zemi
oněměly dobré mravy.
Král a vláda dobré vjemy
vyhnali svým lidem z hlavy.

Šťouchnout do druhého můžeš,
aniž by ses přiblížil.
Do zdi šišleš, olajkuješ,
abys obdiv nedusil.

Všechno je tu jednodušší
v říši krále Marka Zet.
Na zdi vystavuješ duši.
Proč ji s jiným nesdílet?

O přátelství že tě žádá?
Stačí pouze jeden klik.
Abys získal kamaráda,
špulíš, na fotce ses svlík´.

Někdo zamotal ti hlavu?
Jupí! Už jsi zadaná!
Rychle klikej změnu stavu,
ať to vědí do rána.

Do stavu si dávej zčerstva
pocitový karneval.
Řekni světu všechna zvěrstva -
co ti kdo kdy udělal.


V tomhle dokonalém světě
zrodil se zlý nepřítel.
V zimě, podzimu i létě
nevinné by zabíjel!


Útok věští hackerové,
velký výpad slibují.
Tváří se jak rebelové,
sami Facebook milují...

Takhle to tu dále žije,
virtuální mámení.
Z této hloupé komedie
všichni už jsme znaveni.

*

Téhle zemi dávno není
rady ani pomoci
Zkratem netu připojení
všichni zemřou v nemoci.

V říši sociálních sítí
ukrývá se celý svět.
Člověk polapen se cítí,
není odtud cesty zpět.

Pouto virtuálna láká -
nahou duši odhalíš?
Nad tvým pravým já se smráká,
kdykoli se přihlásíš.

Rychle pospěš, jsi-li čilý -
uteč z virtuálních her.
Pokud je ti život milý,
v reálno se odeber.