|
ach ta rána...
|
Jako očku jehly nit
uniká mi poučení,
že to, co nemůžu dostat,
neměla bych chtít.
Vždyť je to jako rána ráhnem,
znova, znova, znova.
Jako kdyby s každým ránem
přišla rána nová, nová.
Ale v hlavě se mi nerozsvítí,
spíš je to jak zatmění,
"pro jedno kvítí slunce nesvítí",
pro mě na věci nic nemění.
Tak proč jsem tak pitomá?
Proč si nikdy nedám říct?
Proč já káča hloupá neschopná
vyberu si to, co nemůžu mít?
Asi jsem masochista,
co ke starým ranám přidává nové
copak asi zítřek chystá?
Pro mě další neopětovanou love.
uniká mi poučení,
že to, co nemůžu dostat,
neměla bych chtít.
Vždyť je to jako rána ráhnem,
znova, znova, znova.
Jako kdyby s každým ránem
přišla rána nová, nová.
Ale v hlavě se mi nerozsvítí,
spíš je to jak zatmění,
"pro jedno kvítí slunce nesvítí",
pro mě na věci nic nemění.
Tak proč jsem tak pitomá?
Proč si nikdy nedám říct?
Proč já káča hloupá neschopná
vyberu si to, co nemůžu mít?
Asi jsem masochista,
co ke starým ranám přidává nové
copak asi zítřek chystá?
Pro mě další neopětovanou love.
líbí se mi, jak je napsaná takovým krásně naštvaným tónem... a ten konec je geniální :-)
Vir
Líbí. I pro ten nadhled. Očku - mi tam nevadí, i když to znám spíš jako ouško. Možná by se mohlo ve 3. řádku vypustit -to.
JE FAKT DOBRÁ A POUČNÁ, pokusím se poučit a nebudu chtít, to , co nemůžu mít...:)))
D_P
Jako očku jehly nit - nechal bych tam oka jehly...
A to aj na konci taky nemá melodicky zaklad - jinak je to celkem v pořádku ;)
A to aj na konci taky nemá melodicky zaklad - jinak je to celkem v pořádku ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ach ty rány : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Démoni
Předchozí dílo autora : Trochu
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

