Láska je naše slunko zlaté, které nám září na cestu a v Tobě, děvče boubelaté, snad nalézám svou nevěstu...

takové banální rozumbradování o dalším pokusu o (ne)možné v jednom normálním životě, v dnešním bizardním člověčím kaleidoskopu..

Autorka je studentka veteriny a o sociologii ví houby.

Reakce na několik básní, které jsem zde v poslední době četl a ve kterých bylo plno smutku.

..co dodat, stal se z toho fenomén, tak i chápu, že někteří lidé zapomínají co je to face to face, procházky, výlety..nechci nikomu křivdit, je mu smutno z toho, jak se lidé mění a v co.. (někteří)..

veeeeeeeľmi stará báseň

co v sobě za kouzlo má že mé tak láká. Kus poezie,kus romantiky,kus neštěstí, kus štěstí a i viry

už se vidím někde jinde ... než za stolem a kupou učebnic ...

Poslední dobou mne odkopávají múzy.

:)

Adresováno všem těm bláznům, co se stále jen za něčím honí, stále nemají dost a život jim mezitím protéká mezi prsty jak tekutý písek...