Asijská cesta

Když jsem se procházel po Číně,
všiml jsem si, že mají klobouky, které vyrábí v našem Jičíně.
Zamířil jsem do Pekingu,
kde mě honili komunisté po celém atletickém mítinku.
Zaběhl jsem do kláštera, kde jsem se schoval
a s ostatními jsem meditoval.
Z Číny jsem mířil na sever dál,
až jsem se dostal na Sibiř, kde by se snad každý tygra bál
a jako zákon schválnosti zrovna přede mnou stál.
Tygr ussurijský je strašlivý
a lidi je háklivý.
Odešel jsem z tama rychle,
protože by jinak ze mě zbyla krvavá krychle.
V Japonsku makak byl
a v pohodě si vodu pil.
Také Ninja Factor tam byl,
tak jsem si v něm zasoutěžil.
Každý Japonec to přede mnou zvládl,
ale já hned na první překážce spadl.
Poté jsem na horu Fudži vystoupil, sice jsem se pořádně zadýchal,
ale aspoň jsem se čerstvého vzduchu nadýchal.
Šel jsem do Indie,
kde kdysi dávno byli britské kolonie.
Bylo tam velmi rušno,
ale také pořádné dusno.
Vždy, když se někdo z Gangy napije,
tak myslím, že ho to zabije.
V Ganze mrtví plavou
a navíc voda z ní chutná jako čaj a kakao smíchané se šťávou.
Vrátil jsem se zpět do Japonska, bonsaje jsem zasadil
a na pár týdnů se tam usadil.
Asiaté všechno zvládnou
a jednou celou zemi ovládnou.