I tak to může

Jen světlo prosvětluje oči zalepené
v každém okamžiku se nerado mlčí
když lháři světla jsou tak odměření
slibu se pak věří
ty tváře co tak hledají
v lavině hříchu se stáčí
myšlenek pouhá ozvěna
když ale všichni hráči
nenajde se proměna
ze všedního zázraku
dívá se do mraku
z nich padá bolest
a srdeční šelest
kde z ticha se vzpomíná
jen kouř z komína
co zbyla ozvěna...
lásky už nemají jména
a stěna
nemá svědomí
z bezmoci
stíny jsou jenom otroci
a pak se snadno odměří
ale snadno se tomu nevěří
Ale kde jsou růže
i tak se to může...