Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“
přidáno 15.06.2012
hodnoceno 3
čteno 978(8)
posláno 0
Snáší se krystaly
Ojínily tvář
Svým slaným skupenstvím
obsadily rty

V pár kapkách na líci
se bílá tvář zrcadlí
Pokus o úsměv
Omlouvám se davu…

Jsem jen poeta
To otec byl Pierot
Byl pánem jeviště
Vyprávěl v tichu

Vzpomínám na chvíle
V oblacích i v podzemí
Příběh nikdy nekončil
ten potlesk byl Tvůj

...táto
přidáno 16.06.2012 - 12:28
taron: alexis: Ano souhlasím,Život je profesorem který VÍ!
přidáno 15.06.2012 - 21:38
Souhlasím s Alex , je krásná, leč velmi, velmi smutná..., taková ze života...člověk si v různých životních situacích vzpomene na své mrtvé rodiče a pak je mu ouzko :))
přidáno 15.06.2012 - 19:51
Velmi smutná, ale ze života, takové jsou nejlepší, ať je jejich obsah jakýkoliv

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Klaun Theofil : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : nomen omen
Předchozí dílo autora : (Tvůj) pramínek vlasů

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming