|
Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty.
„Jste nemocen, pane?“
„Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“
„Co je vám?“
„Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“
„To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“
„Jaký je to lék?“
„Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“
Bledý muž se uklonil a řekl smutně:
„Já jsem Deburau, doktore.“
 15.06.2012 3 884(8) 0 |
Snáší se krystaly
Ojínily tvář
Svým slaným skupenstvím
obsadily rty
V pár kapkách na líci
se bílá tvář zrcadlí
Pokus o úsměv
Omlouvám se davu…
Jsem jen poeta
To otec byl Pierot
Byl pánem jeviště
Vyprávěl v tichu
Vzpomínám na chvíle
V oblacích i v podzemí
Příběh nikdy nekončil
ten potlesk byl Tvůj
...táto
Ojínily tvář
Svým slaným skupenstvím
obsadily rty
V pár kapkách na líci
se bílá tvář zrcadlí
Pokus o úsměv
Omlouvám se davu…
Jsem jen poeta
To otec byl Pierot
Byl pánem jeviště
Vyprávěl v tichu
Vzpomínám na chvíle
V oblacích i v podzemí
Příběh nikdy nekončil
ten potlesk byl Tvůj
...táto
15.06.2012 - 21:38Souhlasím s Alex , je krásná, leč velmi, velmi smutná..., taková ze života...člověk si v různých životních situacích vzpomene na své mrtvé rodiče a pak je mu ouzko :))
15.06.2012 - 19:51Velmi smutná, ale ze života, takové jsou nejlepší, ať je jejich obsah jakýkoliv
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Klaun Theofil : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : nomen omen
Předchozí dílo autora : (Tvůj) pramínek vlasů
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Daisy Moore» narozeniny
HellRammCZ [11], Athar [9], Niemand [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
