Mezi dvěma světy X.

Gerwin právě obědval, když mu jeden z jeho členů hodil pod nohy dvě mrtvá, rozkládající se těla probodnutých mužů. Gerwin žil, společně se svou bandou vrahů, násilníků a děvek, na opačném konci světa Ztracených, v jejich „světě“ to vypadalo jak v největším „bordelu“. Omamné látky, alkohol, sex, obžerství a zbraně, to vše zde bylo na denním pořádku. Gerwin si to mohl dovolit, sice žil u Ztracených, ale byl ve styku s králem Mocných, Seleniným otcem. To díky dávnému závazku, který ti dva mezi sebou měli. Nikdo to ovšem nevěděl. Svým způsobem si užíval tyranizování Rollanda a nebohých lidí v jeho části světa.
Jakmile Gerwin spatřil těla svých mužů, vyskočil ze židle a zlostně se podíval na dva statné chlapy, kteří je přinesli.
„Co se stalo?!“ Vykřikl a nevěřícně vytřeštil oči.
„Našli jsme je v lesích. Leželi tam už pár dní, určitě to byl někdo od Rollanda,“odvětil mu kajícně Bedin, Gerwinova pravá ruka. Respektive ten, co udělá všechno.
„Jistěže to byl někdo od Rollanda, ty tupče, kdo jiný?!“ Odpověděl naštvaně Gerwin a protáhl si obličej. „Odnes je,“přikázal a odvrátil hlavu, neboť se mu zvedal žaludek.
Všichni v potemnělé místnosti, která provizorně sloužila jako jídelna, zmlkli. Chlapi se přestali sápat po spoře oděných holkách, a odehnali je pryč. Svraštili obočí a dotčeně očekávali, jak Gerwin zareaguje.
„Co budeme dělat?“ Zeptal se rozhodně Bedin.
„Tak to je jasné!“ Křikl Gerwin, popošel k oknu a podepřel si bradu. „Rolland si chce hrát, asi jsme mu chyběli. Naučíme toho hajzla, že mí chlapi se chladnokrevně nezabíjí. Pánové,“otočil se k mužům v místnosti, „chystejte se, brzy poctíme Rollanda a ty jeho mrtvolky svou návštěvou.“
***
Pierot se, nervózně procházel, mezi čtyřmi stěnami ve své malé chatrči hlídané strážemi. Přemítal, zdali už nastala správná chvíle. Pierot střežil dávné tajemství, o sobě a o proroctví. Než došlo k rozdělení světů, vypukla válka, při které zahynulo mnoho lidí, včetně Pierotovy sestry, čarodějnice Mannu. Ta před svou smrtí, uvalila na světy proroctví o dívce, která nebude z tohoto světa, a jež svrhne vládu a tyranii. Minulost se bude opakovat, nastane boj a dívka nastolí opět rovnováhu mezi lidmi. Mannu učinila Pierota nesmrtelným do doby, než se proroctví naplní a prozradila mu kouzlo, kterým jejího ducha přivolá, až nastane čas. Pierotův úkol byl jasný. Selenu vycvičit, sledovat její osobitý vývoj, schopnosti, a střežit před ní největší tajemství jejího původu a schopností čarovat.
„Je čas,“ řekl si pro sebe Pierot.
Zastavil se a pronesl zaklínadlo, kterým přivolá Mannuina ducha.
„ Ispecto voia te denecto instelita.“
V mžiku se v zatuchlém pokoji zvedl vítr a před Pierotem se začala tvořit bílá mlha, ze které se vynořila postava krásné ženy v tmavě modrých šatech.
„Mannu,“vyhrkl překvapeně Pierot a nepatrně se pousmál.
„Pierote, ráda tě vidím,“odvětila na jeho pozdrav. „Když si mě přivolal, předpokládám, že je čas,“pronesla Mannu.
Mannu, jako čarodějnice, za svého života byla klidná, rozvážná, a přemýšlivá žena. Klan čarodějek se dědil z ženské generace na generaci. Pouze ženy, v jejich rodině, měly dar kouzlit. Pierotovi a jejich otci byla tato možnost odepřena.
Pierot se posadil a nejistě se kousl do rtu.
„Mannu, ona se zamilovala, do někoho ze Ztracených,“vypověděl Pierot.
„Zamilovala?“ Podivila se Mannu a založila si ruce. „To je dobře, moc dobře. Co ten muž? Miluje ji též?“
„Podle toho,co jsem viděl, nejspíš ano. Co mám dělat?“
„Dobrá, musela mít přeci důvod za nimi jít, a vše vidět na vlastní oči. Pierote, on a všichni ostatní, znají proroctví. Spoj se s tím mužem, a zjisti, co má v plánu. Zdali mu jde především o Selenu, jako ženu, nebo o proroctví. Pokud o proroctví, řekni mu, co jsi zač. Selena se již brzy dozví pravdu, a až ta situace nastane, a ty ji to povíš, zavolej mě,“dořekla a vzápětí zmizela stejně, jako se objevila.
Pierot neměl velkou radost ze svého úkolu. Selenu si zamiloval, a vědomí, že bude muset zemřít, mu nepřispíval k dobrému. Zklamaným pohledem se podíval do prázdna. Dlouho však nezahálel. Unikl opět strážím a zamířil k chodbě vedoucí ke Ztraceným.
***
Pierot celou cestu utíkal, prolézat podzemím neměl v lásce. Poté, co došel na místo, zamířil k jejich obydlí, kde jak doufal, bude Rolland. Ve dveřích se ale srazil se Zarou, která po schodech mířila ven.
„Ehm...promiň,“omlouvali se sobě navzájem, když do sebe vrazili.
Pierot chtěl pokračovat, ale Zara jej zastavila.
„Počkat, ty jsi tu byl s tou holkou, že jo?“ Zeptala se nedůvěřivě.
Pierot se zastavil.
„Jo, proč?“ Odvětil a pohlédl Zaře do očí. I když si to nechtěl přiznat, ta žena se mu moc líbila. Zara uchopila Pierota za rameno a řekla.
„Pojď se mnou, popovídáme si.“
Nestihl nic namítat. Zara ho táhla pryč.
***
Kiminoke ležela na posteli ve své malé, ale přesto útulné komůrce a slzy ji tekly jak hrách. Nenáviděla Rollanda, tu holku a sebe. Cítila se podvedená a zrazená. Její domněnka byla správná. Její Rolland má rád jinou, ale proč? Proč ne ji? Copak je tak ošklivá? Byla ještě příliš mladá a celý život vyrůstala u Ztracených. Nechápala pořádně lidské city.
„Mohlo to být jinak,“vzlykla. „ Mělo to být jinak!“ Vztekle se posadila. „Třeba ještě není všechno ztracené. Jen musím říct Rollandovi, co k němu cítím. Co říct, dokázat! Jo, udělám to, hned teď,“rozhodla se a vyběhla z pokoje jako střela. Její mysl zaplnila žárlivost a nenávist. Doběhla k Rollandovu pokoji a zaklepala. Rolland byl uvnitř a čistil zbraně.
„Kimi, co potřebuješ?“ Zeptal se, když dívenku spatřil.
Kimi stála na jednom místě a naprázdno otevírala pusu. Dodávala sama sobě odvahy.
„Já…já….jen….,“koktala. Přemítala, zda činí správně.
„Kimi, děje se něco?“ Otázal se znovu a soucitně ji vzal za drobná ramena.
Kimi na něj pohlédla a její odhodlanost stoupala. Buď teď, nebo nikdy, musí to udělat. Místo odpovědi se Rollandovi vrhla kolem krku a začala jej vášnivě líbat. Šokovaný Rolland ji od sebe okamžitě odtrhl. Zamračil se a překvapeně na ni hleděl.
„Kiminoke, zbláznila ses? Co to sakra děláš?!“
„Já..Rollande, miluju tě,“vyhrkla na něj.
Rolland byl natolik zaskočen, že netušil, co jí na to odpovědět. Má to vůbec brát vážně? Vždyť ji je patnáct, beztak je to jen pobláznění. Kiminoke ale působila sebejistě.
„Kimi, tohle ne! Pochop, že já tě znám odmalička, jsi pro mě jako dcera. A já chci, abys mě brala jako svého přítele, na kterého se můžeš kdykoliv obrátit, který ti vždy pomůže, jasné? Ale takhle ne.“ Snažil se ji své pocity opatrně vysvětlit. Kiminoke ale tvrdohlavá povaha nedovolila se jen tak vzdát, a začala vyvádět.
„Je to kvůli ní, že?! Co ta holka má, co já ne?! Nebýt ji, tak bys miloval mě! Nenávidím ji!“ Rozkřikla se hystericky.
„Tak dost! Mlč!“ Okřikl ji uraženě Rolland. „O ní se nezmiňuj, rozumíš! Kiminoke, pochop, je ti patnáct, nikdy bych tě nemohl milovat! Jsi ještě dítě! A vůbec, tenhle rozhovor skončil,“ukončil vyhrocující se hádku Rolland a prudce práskl dveřmi.
Seběhl točící schody, a běžel ven. Potřeboval vzduch. Nikdy by ho nenapadlo, že bude s Kiminoke vést takový rozhovor. Uvědomoval jsi, že byl tvrdý, ale musel.
„Rollande, někdo s tebou potřebuje mluvit,“zavolala Zara, která na něj, spolu s Pierotem, narazila venku.
„Teď ne, nemám čas!“ Odbyl je za pochodu. „ A Zaro, promluv si s Kiminoke, je to nutné!“ Dodal.
„Týká se to Seleny,“křikl Pierot, který nechtěl Rollanda ztratit.
Po slechu toho jména se Rolland jako na povel zastavil. Otočil se, a jak spatřil Pierota, došlo mu, o co jde.