Dnes tu mám jednu speciální básničku, věnovanou mé babičce která před třemi roky opustila tento fyzický svět , ale v mém srdci žije dál

..trochu bolestivé lásky bez očekáváné opory, trochu bolesti v životě samém, se špinavou hadrou v rukou nejradši tiskla bych satén..

zbytek v myšlence

Claude Debussy: Dívka s vlasy jako len. Je to vlastně pokus... ačkoli jsem zběhl k bigbeatu, nemůžu v sobě zapřít klasické hudební vzdělání. Miluju Debussyho a impresionismus vůbec. Ta básnička je možná slátanina, ale snažil jsem se popsat pocity, které ve mně vyvolává tahle kratinká skladba. Nebojte se poslechnout si ji, má jen dvě a půl minuty :-) http://www.youtube.com/watch?v=-JYPVMuMEBw&feature=fvsr

Prepáčte mi, prosím... :(

___

tentokráte tu je jedna o životě..:) o naší životní cestě která zdá se býti nekonečná :)

Jednou byla taková nálada... Chtěla jsem prostě někomu vyjádřit city. Spíš JÍ, Praze.:o)

taková úprava českého přísloví. třeba se někdo i zasměje.

Volným veršem.

pro valtíka

Po velmi zvláště prožitém a zapomenutém večeru jsem našla toto v mém sešitu.

někde v Kjótu