pro valtíka
Padl závoj k zemi
upleten z tmavomodrého sametu
zakryl zmatek duší
stojících okolo svíček
hořících do omamného snění

Měsíc je rozpůlen
a již útěchu neposkytne
víle z lesních mýtin
která od světla utekla
hledající smysl lásky

Poblouzněná pozlátkem
a píšťalou poustevníka
zapomněla na svíci
a duše okolo stojící
s pendolínem míří do zapomnění
 13.01.2014 08:11
Pendolíno mne dostalo :-). Je to pro něj čest vystupovat v tak něžné poetické básni.
 12.01.2014 19:36
velice poetické s pěkným závěrem
 11.01.2014 23:23
ZAJIMAVE!
 11.01.2014 23:15
milé :-)
 11.01.2014 21:52
 Aidlin
:)))))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.