Babičce

Vzpomínám, jak tvá hlava nehybně ležela na polštáři
měla jsi zavřené oči
a nepřítomný výraz v tváři
A nepravidelný byl tvůj dech
když život z tebe prchal
a ty jsi opouštěla náš fyzický svět
a já držel tě za ruku
snad vnímala si to alespoň trochu
měla si nedožitých osumdesátsedum roků.

A mě se to zdá tak dávno
po tobě zbylo jen liduprázdno
a na skříně již pomalu usedá prach
já tenkrát měl o tebe strach
a ty jsi pak zemřela během hodiny
moje babička
členka mé rodiny

už je to tři roky a pořád mi chybíš
snad mě má babičko z nebe vidíš
já dobře vím že tvá hvězda mi na cestu září
a přeje si ať se mi v životě daří
a i když tu nejsi
já navždy tě mám v srdci