Zbitej vzduchem z Maroka

... opäť jeden životný paradox - už ma ich postretlo pomerne dosť...

...jen tak...

Devils zadal téma, tak to zkusím - Večeře (měla to být temná báseň, dávám vše ze sebe)

vymentepolitiky.cz

Teď je to zase naopak. A taky trochu jinak.

Tanec sahá na svět snů. Je to cesta, na které se spojujeme s hlubší úrovní vědomí. R. Laban

šuplíková smutnice

Krátké zamyšlení na lokální zastávce lokální tratě před příjezdem lokální cihly.

Takové popisující

...

Konec byl výbornej, výběrovej výmladek, jenže se ztratil. Jedna z těch nudnějších ritoletek.

Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

... svět bude asi nedělitelný