Porcelánová panenka

Její srdce pohltil žal a tak její vlasy začaly usychat. Tenká kůže proměnila se v porcelán a jejích očí začal se každý bát.

Porcelánová panenka
stojí na skříni,
prosí tě o jedno:
dívej se na ni.

Ona tě prohlíží,
směje se každý den,
doufá, že se zastavíš
a rozjasníš jí den.

Ale ty si nevšímáš,
je pro tebe snadné
obměnit ji za novou,
co však dělat má,
když nemůže se hnout?

Je tak křehká,
že ublíží jí měsíční svit,
chce, abys ji měla ráda,
ukázala jí svůj cit.

Tak prosím, udělej to pro ni
než rozbije se, spadne
a všechna její krása
rozpadne se v nic.

Než její srdce v ledové
se změní, pukne
a navždy ji zmrazí,
pak návratu již není.


.....a jejích očí začal se každý bát...