___
 02.06.2016
9
Tolik klíčů podél boků,
až z toho jde na mě strach.
Co klíč, to šance, že si sednu.
Že budu spát v peřinách.
A že se dobře najím a lásky trochu
taky někde najde se.
Celej život po kapsách.
A že se kurva pronese.

Jednou jsem dostal nádhernej a zlatej klíč
po čertech těžkej. Neunesl. Nechci.
Co neumíš mít, radši znič.
A otisk v dlani ještě pálí,
rány pořád ještě krvácí
a srdce tohle, duše támto, kecy.

A dál? Dál nic, klíče hážu pod splav,
z očí ztrácím vše, co jsem kdy neměl
a vyměnil bych celej svět

dokud mám krve zepár deci,
kdyby šla se mnou

jenom chvilku
krvácet.
 15.09.2022 23:11
Klíčů plnou dlaň , však zámek vzácností a když náhodou Nám přec do života vstoupí, tu klíčů mnoho na odemknutí leč nepasují.
 08.06.2016 20:31
 Yasmin
Jsem z ní nadšena! Krásné klišé :-).
 08.06.2016 17:26
Akaia: Děkuji, přece kdybych formuloval stejně jako ostatní, tak nemusím psát vůbec, ne?
 07.06.2016 00:24
Kdo to prozradil? Nikomu jsem to nikdy neřekl...
 06.06.2016 22:23
Líbí se mi, že je báseň výjimečně zformulovaná úplně jinak, než co se tu většinou objevuje.
 06.06.2016 10:44
Líbí se mi, je "drsná" jak život bývá ...
 06.06.2016 08:39
Veľmi dobré. A ani názov nie je žiadnym klišé, hoci to slovko obsahuje. ;)
 03.06.2016 09:47
paráda. Beze zbytku využité přirovnání. Oceňuji i to, že je místy báseň dost hrubá.
 03.06.2016 09:26
přečteno jedním dechem:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.