Já se porozumět snažím, ale chtít zasáhnout a nechtít se dotknout.... trochu mi to zavařilo mozek. O nikom určitém nepíšeš, tak nikoho určitého neraníš, a když chceš obecně zasáhnout, tak se ti to tím spíše podaří, ne? (Asi bych se měl jít taky opít.)

Jiří Turner: Píšeš v hádankách, tohle mi nedělej :). K obsahu a formě by nebylo nic? :)

Nebýt ženou, šel bych se opít, nebýt mužem, byl bych ženou... a šel bych se opít. Jsem mužem a jdu se opít.
Tohle mi nedělej...:)

puero: Až teď čtu pořádně, to tvoje nebýt mužem jsem přehlídla, promiň. No já jednak myslím, že můžeš těžko tvrdit, že víš, co bys cítil jako žena.
Zároveň nemyslím, že by ich forma bránila vcítit se do básně a říct si: to je o mně, jako bych to psala já.
A za třetí - ich forma mi v tomto případě připadá citlivější. Je to ožehavé téma, pro někoho osobně nepříjemné. Ich forma dává možnost nebrat báseň jako útok na sebe, ale jako zpověď někoho jiného.
Prostě chci zasáhnout, přesně téma pojmenovat a uchopit z osobního pohledu, ale nechci nikoho ranit.
Teď jsem se do toho asi trochu zamotala, snad rozumíš :).

puero: Dík za názor. Já to chápu jako výsostně ženskou báseň, vůbec mě nenapadlo, že by ji na sebe mohl vztáhnout i muž. Jak by tvoje břicho mohlo být jalové? A celé je to v ženském rodě.
Kdybych tam dala "v jalovém břichu", vyznělo by to obecněji, ale zároveň odtažitěji, možná i útočněji, mohlo by se někoho dotknout. Ich forma tomu dává ten úhel pohledu a to vyznění, o které mi šlo, aspoň to tak cítím.

Zrovna ta ich forma je to, co z té básničky dělá záležitost někoho určitého a já si pak řeknu, to je fajn, že se mě to netýká. Kdyby tam ich forma nebyla, já bych si jako (nebýt mužem) řekl, jo, to je celé o mně.

Takže by to rozhodně zasáhlo víc, nebýt té ich formy.

DDD: Moc děkuji. Ten konec je schválně napsaný takhle, aby zasáhl. A ich forma je tam ze stejného důvodu :).

Víš, tohle je přesně jedna z těch básní, u kterých se mi příčí říct, že se mi líbí. A to znamená, že funguje. Je bezvadně napsaná, výborně zvolená slova, jen konec je na můj vkus snad až příliš přímočarý. Nevím ale, jak jinak bych to napsal. Oslovila a to hodně. Povedla se ti.

taron: Ano, lidé jsou chybující a žádný systém není dokonalý, všude se dají najít postranní cestičky a schovaná špína. Mluvit o tom a psát je asi tak to nejmenší, co se s tím dá dělat. Dík za komentář :).

ano, každá věc se dá zneužít...i ta nejlépe myšlená :)
a zase mi to připomnělo Yanu a její kdysi výrok ve smyslu, že si nikdo nemůže být za sebe jist... - jsme všichni stejní, jsme jen lidé :)) - ale to je zamyšlení mimo tuto báseň .

pěkně psané :)

Severak: Ony se odbory vyvíjely a za komunistů byly taky něco úplně jiného než původně, když už se chceš ohlížet do minulosti. A dnes někdy opravdu slouží jako expres do politiky, na to jsou doklady.

Blbý je, že se zapomíná, na co vlastně odbory původně byly. V očích mnoha je to jen další z kariérních žebříčků.

Lenča: To jo, pěkně :)). Dík!

Pěkně poučný příběh :)

Lenča: Děkuji za návštěvu i komentář :)

Moc se mi líbí :)

Zamila: Díky :)

Kvalitní báseň :-)

Jiří Turner: Děkuji. Je to tak. A rodič je na tom ještě hůř, protože se s tím, s čím se vypořádat vlastně nelze, musí vypořádat sám za sebe a navíc za dítě. Těžký úkol.

Hezký fejeton, mám podobnou zkušenost. Poprvé jsem to řešil, když mi dcera asistovala při zabíjení králíků...
Jak se vypořádat s něčím, s čím se vypořádat nelze...?