Prostě nádherná. Slova ti kvetou do obrazů.

Napsala jsi to moc hezky, stejné myšlenky se mi taky už dlouho honí hlavou. Role náhody v lidském životě mě nepřestává fascinovat! Vím minimálně o dvou (zpětně viděno) velmi zásadních okamžicích, které mému životu daly úplně jiný směr, ale nastaly vlastně nedopatřením, náhodným seskupením ještě náhodnějších událostí. Přesto – kdyby k nim nedošlo, byla bych dneska úplně jinde, to je jistá věc. Jsem spokojená s tím, kam mě dostaly, ale zároveň by mě strašně zajímalo, co by bylo bez nich... No, to se už nikdy nedozvím.
Výborný je tvůj postřeh, že co pokládáme za důležité, má často daleko menší význam než události zdánlivě banální, jen pěna dní. Možná je to tím, že v první řadě jde vždycky o nás – naše vnitřní nastavení, momentální situaci a ochotu nechat se ovlivňovat právě tímto směrem. Pak stačí třeba jen malinkaté pošťouchnutí.
A víš, co ještě je zvláštní náhoda? Já se k poslednímu dílu tady taky inspirovala v ranní tramvaji (teda šalině ;-)).

puero: Psavec: koiška: Dandy: casa.de.locos: Brigita: Děkuji vám všem za milá slova. Tuhle básničku napsal včera ráno sám život, já byla jen zapisovatelkou.

kmotrov: Máš pravdu, to slovo je nadbytečné. Nahradila jsem ho jiným, které ji víc přibližuje. A moc děkuji, ráda tě tu vidím!

A co teprve všechno to, co se prošvihne letos a litovat se bude až napřesrok.

Aspoň se něco děje, dělá, zkouší. To se taky počítá.

Povedená, je v tom celý příběh.

Co není vidět, může být o to opravdovější, záleží na vnímání. Krásná.

Jsem láska, aspoň tak tomu rozumím.

Zajímavá představa v tom posledním verši. A moc pěkně popsaná atmosféra.

Všichni jsme zrnka, co někam letí, neví kam, a občas se potkají.

Brigita: Děkuji :-)

Dandy: Jo jo, jsou to mršky prchavý. Díky!

Taky bych ráda slyšela na živo. Je to fakt dobré, jen by se mi líbilo víc si pohrát se závěrem. Jednoduché rýmování u slamu nevadí, ale je škoda, když se rýmy postupně vytrácí. A to závěrečné dvojverší by mělo text korunovat silnou myšlenkou podtrženou rýmem, pak by to krásně zarezonovalo.

Oliva: Děkuji, to potěšilo.

Moc zajímavé s tím střídáním a opakováním motivů. Asi všemu nerozumím, ale baví mě v tom hledat a číst i opakovaně.

Fakt dobré a závěr skvělý.

Patří k životu a musí se překonat, pěkně vyjádřeno.

Mně se líbí nápadité rýmy a hlavně metafora s telefonní linkou. Ale přemýšlím o tom, že pro člověka je obsazeno nebo vyvěšeno spíš normální a převládající stav, ať už kvůli jiné osobě, nebo jednoduše kvůli sobě. Být na příjmu je asi spíš vzácné, a ještě musí zavolat správné číslo. Člověk prostě není telefon :-)

Šunkobaron: Děkuji za chápavý komentář.