Leslie: Tvůj komentář je skvělý, přímo rozbor. Moc si toho vážím.

Leslie: Děkuji, to mě fakt těší.

Leslie: Děkuji, je to přesně tak, lhostejnost je tady klíčová.

koiška: Moc děkuji.

Jsi kouzelná, stejně jako tvá báseň.

Já zase s Holobytem měla na první čtení problém... přišlo mi tak jasné, co tím holobytem myslíš, že mi přišel ten poslední řádek nadbytečný a moc vysvětlovací. Dnes mi tam sedl. A pro samostatné čtení je tam určitě potřeba.

Taky souhlasím, že by mohly stát samostatně. Ale je skvělý je číst pohromadě, všechny ty odstíny emocí, které člověk ve vztahu k někomu může zažívat... Pobavila mě Postinspirační, to je takový můj přístup a humor nutný k přežití. :D

Jinak jim tak dobře rozumím... líbí se mi moc. Hned první mě překvapila tím, jak mě zasáhla. Už to neumím - skvělý! Někdy až trochu sebeironické vědomí sebe sama, oproti dřív, a stejně člověk některé věci neovládne. :-)

Sebemrskačská a Nad propastí mi přijdou výborně vyjádřené k takovému tomu stavu prohlédnutí iluzí, ale zároveň ještě neschopnost odejít. Teda v té druhé už je to spíš to hořké objevování vlastních sebeklamů. Baví mě ta hra s těmi frázemi, pojatými trochu jinak.

A závěr taky super. Nejlepší pocit.

Za mě celkově fakt výborný.

Hustá. Ale tyhle recidivy bývají hodně nebezpečný. Vyjádřeno skvěle.

Chtěla jsem říct, že to taky nevidím jako totéž... ale pak mě vtáhlo to slovo "lhostejně". A to je pro mě ta pointa, lhostejnost dokáže být opravdu krutá. Prostě odejít (s jakoukoliv emocí, která k tomu může patřit, a uznáním minulosti), a odejít s naprostou lhostejností (po které zůstává fakt hnusná pachuť a člověk si může připadat až využitý, neviditelný, jako by nikdy nic neznamenal), jsou dvě hodně rozdílné věci. Ale taky myslím, že lhostejnost navenek je ne moc dobrý obranný mechanismus, jak se ochránit před bolestí. Málokdo je skutečně lhostejný. Ale i ta zdánlivá lhostejnost může být samozřejmě pro druhého velmi zraňující...

Neu: Jasně, že je to schválně vyhrocené až do drastična. Ale myslím, že každý někdy zažije bolavou chvíli, kdy někoho hrozně chce udržet ve svém životě, ale on odchází. Dík za tu pochvalu pointy.

Mlčeti Zlato: Ale někdy se mělčinám člověk stejně nevyhne... Líbí se mi, jak se na to v komentářích díváte z různých úhlů, že to v každém vyvolává něco jiného.

Miras2250: Díky, na čančání já moc nejsem :-)

Psavec: Dík za zastavení.

Ja to *nevidim* jako totez, jsem chtel napsat

Ja to nevim jako totez, ale kdybych videl, jakoze nekdo to tak urcite vidi, tak bych si rekl "fakt dobra pointa"

Mělčina se občas nepozná včas a pak člověk uvízne ať už pádluje hlava nehlava. Dobré je se takovým mělčinám vyhýbat obloukem a to o poloměru stoo honů.

Někdy se v našem životě objeví lidé, kteří s námi kus cesty ujdou, ale dál už jít nemůžou. Uvíznou, zatvrdnou, a my cítíme, že je nemůžeme nést dál. Není třeba je pálit ani řezat na kusy – někdy stačí jen pustit. Nechat odejít. Protože i když je to bolestivé, není horší vězení než držet u sebe ty, kteří už v našem příběhu nemají místo.
Díky. Mě se to líbí, protože to není načančané. Vypálila jsi to tak, jak to šlo ven. Přeji hezký večer. Miras

Není dobré zbavovat se starých přátel pro nové.

Jiří Turner: Děkuji za podnětný komentář, tahle asociace mě vůbec nenapadla. Kdybych to někde četla, uvedu to jako sadistickou variaci na Svěráka :D

Neopouštěj staré známe pro nové,
zvláště, když jsou momentálně v nouzi,
možná mají paměť, jako slonové,
každé ráno tesknota je vzbouzí.

anebo... brutus! :)

S notnou dávkou nadsázky bych řekl, že Svěrákův text je primárně určen dětem a ten tvůj sadistům.
Samozřejmě rozumím tomu expresivnímu vyjádření, které když je odrazem té pocitové "brutality" tak to tak prostě je. :)

Dandy: Díky za komentář, ale přiznám se, že mu nerozumím. I když každé dílo může na různé čtenáře působit různě, tohle není o koloběhu života ani vzdáleně.