pěkná schizofrenie, líbí se mi...

Orionka: No, až děsivej klid tu bez Tebe nastal ... ;-) :-)

Lenča: Děkuji a zdravím po delší době!

Timothy A. Postovit: Tak to děkuju, je taková jednodušší... prostě pocitová :).

Zamila: Dík! Tak různě, nějak se toho sešlo moc, ale úplně jsem se z Psanců neztrácela, občas jsem nakoukla :).

Povedená, až se mě jaksi hlouběji dotkla...

Dobrá pocitová báseň, tecnicky taky velmi vydařená, podle mě!:)

To jo, to je dobrý :-) Kdepa ses nám ztrácela ? ;-)

PrimaDen: No jo, máš pravdu :). Tohle je jen taková pocitovka. Dík za komentář.

Ta pravá je tu stále, ať udělá ,co udělá..:))

kmotrov: Jé, no to je krása. Máš pravdu, mohlo by to tak být. A je ohromně zajímavé, jak různé výklady může mít tahle báseň, která je už názvem vcelku konkretizovaná. Ale je to tak, sdělení básně může být tolikrát jiné, kolik má čtenářů. Napadá mě, že čtení básně je vždycky setkáním dvou lidí, autora a jeho čtenáře, jejich myšlenkových světů, pocitů, zkušeností atd. A myslím, že jak tuhle báseň vidíš, o tobě vypovídá něco moc hezkého :).

Já za tím zas budu hledat člověka jo?
Představuji si mladou dívku v Viktoriánské Anglii. Je zamilovaná, puritánská společnost lásce (natož sexu) nepřeje, jednou jedinkrát k tomu ale přeci jen dojde, její milý se ji skrytě na malý okamžik dotkne, od té doby je jiná. Ve Viktoriánské Anglii mají ale i stěny uši, milenci jsou odhaleni. Ji izolují v ženském klášteře na pustém ostrově a tam píše tuto orgastickou báseň, o tom jak se ji dotknul muž. Teda skoro brečím, fakt!

koiška: Děkuji, potěšila jsi mě, tak to bylo myšleno...

koiška: Děkuji, to jsem ráda :).

koiška: Napsala jsi to moc hezky a pravdivě, tak to je, díky.

Kalimero: Děkuji za milou návštěvu :).

kmotrov: Moc děkuji za zajímavý komentář! Představy jsou krásná věc a tyhle mě opravdu baví. Je zvláštní, jak se člověk vybarvuje druhým skrze to, co píše. Ale pozor, já se tady záměrně snažím mást a opravdu píšu většinou fikci. I když přiznávám, že co jsi o mně napsal, se mi moc líbí... :)
S tím rytmem máš nejspíš pravdu, kdybych se v tom víc vrtala, asi by mi tolik slabik nepřečuhovalo.

Moc hezky jsi to napsala :)Přeji Ti až to přijde tak ať je to pořád o lásce a také o úctě. Mělo by to tak být aby nikdo nezůstal opuštěný a nemilovaný. To pak moc bolí..

Orionka: Smekám, smrt mi nahání hrůzu, ostatně jako každému a tady, v Tvé básni, je tak hmatatelná a s každým řádkem ji přibývá a je více mrazivá...

Orionka : Druhá sloka je moc hezká,tu jsi mi psala z duše..:)