Možná to spíš mělo být v deníku, asi jsem to špatně zařadila (ve spěchu jsem si nevšimla, kam to házím a už jsem to nechtěla opraovovat)... Delší být nemůže, protože mě k té slečně momentálně víc nenapadlo, jen takový smutný "výkřik do tmy"... Ale i ten odezní... snad... Kdyby něco z toho zjistila, asi by mě přizabila :D

ale jo, hezká miniatura... delší ale mohla být

Joo, já si ty miniatury nakonec oblíbím...přestože pár slov, tak tolik řeknou...kéž by to tak šlo udělat i "live" :-)

Děkuju, je to více než uspokojivé vysvětlení. Skutečně je to dílko, které o mě prozrazuje nejvíc. Tady se nehodí abstraktní výrazy, život není abstraktní, je čistě konkrétní (bohužel/bohudík).

Hledím na to dílko jako na něco co by se dalo nakreslit. A když vyextrahuju nejvýraznější slova uvědomím si, že nejsou abstraktní, ale ryze konkrétní jména věcí. A velmi kontrastní. Kdyby se daly nakreslit byl by to velmi výrazný plakát k něčemu zvoucí, na něco upozorňující, nepřehlédnutelný. černoerná tma, červené slunce, krev... ano, dost kontrastující a výrazné věci.

Prostě psychologický rozbor autorky, no. (uspokojivé vysvětlení?)

Cos tím chtěl říct?

Plakátový výjev.

umíš! líbí...

Ano, tak tahle zaujala... Dotkla se srdce. Krásná.

tři páry bot a uvadlá sedmikráska
jako dárek k tvému srdci.

Staré časy... to je taková nostalgie...

Originální, líbí se mi.

Naivita s našemu věku patří. Kdyby byl každý cynik, bylo by to nudné... Jinak taky nemám jaro ráda.

Proč?

Já jaro miluji .....

To vůbec není špatný. Název bych tomu třeba dala Návrat dcery noci nebo něco v tom smyslu. Možná jen Návrat. Škoda, že jsem si to přečetla až teď, když je slohovka už odevzdaná... Ale máš na jedničku:-)

s tlustou betonovou zdi pod kuzi...

-to je vyborny....

tak ten konec bych možná i čekala, ovšem ten prostředek ne... drsný...

fakt ne? :D

jezis... ja necekaala, ze ty si autorkou...:D