Výkřik

..ok:)

sepotvkorunachstromu: Každopádně moc děkuji. Snažím se teď posunout od "velkých a černočerných slov" k neobyčejně obyčejnému životu :)

sepotvkorunachstromu: Psala jsem ji dávno, bylo mi 19 a byla jsem neskutečně naivní a potřebovala velká slova. Psaní velkých písmen má jiné opodstatnění, návaznost mimo báseň, odkaz k člověku, pro kterého byla napsána. Bylo to dávno.

..nooo..nemám ráda v básních takové ty kaluže krve a černočernétmy a podobně..preferuji obyčejná slova..ty leckdy řeknou víc..
..na to časem přijdeš sama..páč jinak se mi moc líbí jak píšeš..
..poslední sloka je výborná!
..jo..velká písmena v oslovení píšeme jen v dopisech..

Děkuju, je to více než uspokojivé vysvětlení. Skutečně je to dílko, které o mě prozrazuje nejvíc. Tady se nehodí abstraktní výrazy, život není abstraktní, je čistě konkrétní (bohužel/bohudík).

Hledím na to dílko jako na něco co by se dalo nakreslit. A když vyextrahuju nejvýraznější slova uvědomím si, že nejsou abstraktní, ale ryze konkrétní jména věcí. A velmi kontrastní. Kdyby se daly nakreslit byl by to velmi výrazný plakát k něčemu zvoucí, na něco upozorňující, nepřehlédnutelný. černoerná tma, červené slunce, krev... ano, dost kontrastující a výrazné věci.

Prostě psychologický rozbor autorky, no. (uspokojivé vysvětlení?)

Cos tím chtěl říct?

Plakátový výjev.