Slohová práce, 20.5.2008
přidáno 20.05.2008
hodnoceno 1
čteno 930(13)
posláno 0
    Představte si noční vlak, mezistátní rychlík ujíždějící velkou rychlostí zasněženou krajinou. Jeho vagóny, jeden jako druhý, pobité a pokreslené sprostými obrázky a telefonními čísly (Zavoláš mi?). Jídelní vůz, nyní skoro prázdný, nabízí poslední jídlo opozdilcům, v lůžkovém vagónu se jiní cestující oddávají slastnému a mnohdy vytouženému spánku. Tu hrají karty, tam se poslouchá tichá hudba, v dalším kupé se jemně líbá mladá dvojice a na samém konci vlaku, ano, přesně tam, sedí v posledním kupé dívka. Zcela sama. Splývá a tmou, která je nejen kolem ní. Zcuchané tmavé vlasy jí padají do tváře a zakrývají velké černé oči lesknoucí se slzami. Jedinou světlou výjimkou je přeškrtaný nápis HOPE na triku s roztrženým rukávem. Hlava opřená o ledové sklo, skelné oči upřeně sledující mrazivou temnotu za okny vlaku.
  Rozklepanou rukou si zastrčí pramen vlasů za ucho a zapálí si cigaretu (Ve vlaku kouřit zakázáno!) a vydechne obláček štiplavého kouře na lesklé, teď vlastně zamlžené, sklo. Rychlým pohybem zjizvené ruky (kočky se při topení bránily) nakreslí na mizící tabuli záhadný obrazec (vzpomínka na minulost) a sledujíc, jak mizí, mihne se jí po tváři vítězoslavný úsměv. Oči jsou však chladné.

  Léta Páně 1665 spatřila světlo světa maličká dívčina. Suchý a neúrodný rok jí vzal matku, popravčí špalek otce. Vychovala ji baba-šarlatánka. Měla spoustu jmen: Poběhlice, Divoženka, Had, Ďáblovo dítě, Čarodějnice.
  Tu noc, kdy se narodila, zuřila nad krajem strašlivá bouřka; blesky několikrát zasáhly statné stromy a ty vzplanuly. Všichni vesničané hasili požáry a její matka umírala při porodu. Otec se utápěl v alkoholu a nakonec se přidal k bandě vrahů. Byl chycen, souzen, odsouzen a popraven. Nikdy nebyla pokřtěná, v kostele omdlévala. Když jí táhlo na sedmnáctý rok, obvinili ji z čarodějnictví.
  Snad bych měla objasnit, proč si vybrali zrovna ji. Byla krásná (mnoho chlapců na ni tajně myslelo), chytrá (vyznala se v léčení nemocí a neduhů, ochotně pomáhala vesničanům a nikdy neslyšela slůvka díků). Její dlouhé zcuchané vlasy byly trnem v oku všem dívkám okolo, její bělavá kůže a štíhlá postava je strašily ve snech a tmavé hluboké oči ostatním naháněly hrůzu.
  Musím podotknout, že byla skutečná čarodějka.
  Když si pro ni přišli, seděla na okenním parapetu, hlavu opřenou o chladivé sklo. Zcela odevzdaná svému osudu. Neplakala, byť měla srdce zlomené a duši na cáry. Pršelo.
  Nesoudili ji. Rovnou ji dovedli na hranici a upálili. Nebránila se. Věděla, že pro klid vesnice zemřít musí. Poslední slova zněla: Vrátím se.


  Začíná svítat. Drobná dívenka v posledním kupé jedoucího vlaku má zavřené oči a sladký úsměv na rtech. V myšlenkách se stále vrací k minulé noci. Přehrává si ji scénu za scénou, minutu po minutě, úsměv po úsměvu.
  Byli to hodní lidí, bohužel narozeni do špatné vesnice.
  Vrátila se.

přidáno 20.05.2008 - 16:37
To vůbec není špatný. Název bych tomu třeba dala Návrat dcery noci nebo něco v tom smyslu. Možná jen Návrat. Škoda, že jsem si to přečetla až teď, když je slohovka už odevzdaná... Ale máš na jedničku:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Návrat : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Já mýma očima
Předchozí dílo autora : Život je děvka

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku