... tam, kde je jen sníh, on, a jeho fantazie.

když je to, co chcete světu říct pevně zavřeno uvnitř Vás a Vy máte pocit, že když to neřeknete, umřete a... Ono to nejde říct, protože prostě nemůžete. Ničí mě to a já už nemůžu...Nemůžu...

A opět jsem sáhl do bezedné studnice svých komentářů a povýšil jeden z nich na dílko! Tenhle jsem napsal k básni "Zamilovaná" na literu, od bezva človíčka, čertíčka 24...

...

Křesťan, Kaplan, Salát

HAIKU

takhle jsem to v duchu "viděla"....

můj život. zas jinak... nemá smysl to popisovat...nemá smysl toho litovat... chtěla sem to tak...je to tak...

***

a tak, nemůže být pořád veselo..

..

Pro tuto chvíli jsem znal jen strach a prázdno. Byla ve mě černá díra, tak hluboká, že ani neměla dno. Zpočátku malinkatá, rozrostla se do obřích rozměrů. Neviděl jsem budoucnost, jen jsem doufal, že třeba nějaká bude.

Četl jsem jednu krásnou báseň plnou citu, a ač v ní touha nakonec vyhasla, nebýt jí, neprobudilo by to ve mně již dávno zapomenuté vzpomínky a city a nevznikly by ani tyhle verše. Ta autorka je i zde mezi námi a sama jistě ví, že mluvím o ní! Ani nevím, zda má tu báseň i tady! Bylo to takové něžné smutné dílko, tak jsem se pokusil vytvořit k tomu veseleji laděný protějšek! Nevím, zda se to bude líbit i vám, jí to tenkrát potěšilo, zmírnilo chmurné myšlenky a o to vlastně šlo především...I ona mi pak mnohokrát oplatila stejně, když jsem to byl já, kým cloumal splín!

i need.. i need.. whatever it's called. tesim se domu a hrozne tu chci zustat.

happy anet a jeji friendS!

... něco trošku delšího... enjoy it...