Zakázaná láska

Asi nevážím si sama sebe,
prodejná, špatná, miluji tebe.
Na tvoje podmínky přistoupila jsem zcela.
Zavoláš, přijdu, jsem tvoje, celá.
Čeho všeho se vzdávám, když tobě se oddávám.
Co mi to přináší za slast,
že zapomínám na vše kolem.
Co je to za životní past,
že myslím jenom na nás.
Co v žití mi uniká pro ty okamžiky slasti.
City přicházejí a odcházejí,
ani jeden nechci propásti.

Voila, dokážu to co málokdo tuší.
Opravdu jsem se zamilovala tělem,
aniž bych za to platila duší.

Víš co chceš a chceš to hned,
tvé polibky jsou tvrdé žádostivé.
Těsnáš se na mě, slíbáváš růž.
Přitom jsi tvrdý cizí muž.
Naše posedlost je tak fyzická,
že se neodvažuji říkat jí láska,
však vědomí že existuješ,
naplňuje moje žití a pomáhá mi v soužití..

Naše pohledy nás uklidňují,
ano jsme to my dva.
My, kteří na jiném místě a v jiném čase,
sejdeme se zas a zase.

A tu odvahu a nalezenou rovnováhu,
lze pokládat za štěstí.
I když nic dobrého nevěstí.
Nemoralizujte, vždyť člověk se rád oddává,
tomu, co tělo žádá a tomu čím strádá.