Daří se ti ve verších vyjádřit děj. Nechtěl bys to skloubit a napsat ve verších nějakou delší povídku či scénář? (Třeba něco jako Princezna se zlatou hvězdou.)

VKate: Pokud jde jen o to, aby se tam neopakovala jedna formulace, použitelných formulací existuje mnoho - postava to mohla podotknout, pravit, poznamenat, povědět, šeptnout, sykout, rozkázat; případně něco doplnit, dodat, vysvětlit, objasnit, předeslat, shrnout; nebo se zeptat, dotázat, vyzvídat apod.

Já osobně ale dávám přednost opakujícímu se "řekla", protože neodvádí pozornost od vlastního obsahu přímé řeči.

Nejhezčí moment byl, když babička pochopila, kdo dnes v noci spal v Aislinině posteli. :-D

Jinak u přímé řeči "Uklidněte se, Vaše Výsosti. Něco vymyslíme," si nejsem jistý, kdo ji řekl. Odhaduji Aislin, ale mohla to být i babička; myslím, že tam by bylo vhodné dodat "řekla Aislin."

Líbí se mi tam sympaticky popsané přírodní výjevy jako třeba hnědý chundelatý zajíc či poskakování veverek ve větvích. Také jsou tam dva pěkné postřehy - "ve své mysli jsou svobodní" (to je celkově zajímavá myšlenka) a "V tu chvíli jí vlastně ani nedošlo, jaké zvíře Aislin cestou ulovila a že právě toto zvíře má na talíři." (Člověku často nedochází, jak původně vypadalo to, co jí.)

To království nemělo žádné jméno? Jeho obyvatelé se nazývali Éirané?

Co se týče příběhu, je to napsané velmi pěkně a obratně, začíná to být zajímavé a určitě si přečtu i další části.

Po technické stránce chválím použité uvozovky, ale doporučuji pro přehlednost oddělovat odstavce prázdným řádkem. (V knize to není potřeba, protože tam je začátek každého dalšího odstavce odsazený, ale zde by to přehledosti výrazně prospělo.)

Osobně mám také rád přesný přehled o tom, kdo co řekl, takže píšu ke každé přímé řeči "řekla Aislin"/"řekla Nia", aby si to čtenář nemusel domýšlet, ale to je otázka vkusu.

VKate: Děkuji. Ty postavy opravdu jsou svým způsobem trochu divné, Severák mě na to už upozorňoval. Možná právě tím jsou zajímavé; kdyby byly všechny normální, byl by ten seriál určitě nudnější. Vysvětlení hlavních kulturních odlišností (seriál se odehrává v Eichlerské dopravně demokratické republice) najdeš v 1. epizodě v replikách "hlasu vypravěče".

Tentokrát je tam hodně překlepů, ale má to zajímavý děj. Nejvíc se mi líbilo "Ty neznáš to úsloví, že hlavou zeď neprorazíš?" :-) Také bylo pěkné "Já nelžu!" rozčílila jsem se. "Alespoň tentokrát ne." :-D Jsem zvědavý, jak to s tím minotaurem bude pokračovat.

Moc se mi nechce věřit, že by minotauři byli pro upíry vyrovnanými soupeři. To se opravdu uměli pohybovat tak rychle, že by jim upír neutekl?

Tato část je mimořádně pěkně napsaná. Je na ní poznat, že ti dala spoustu práce. Konec je velmi napínavý.

Mě osobně trochu zklamalo, že Siena Nisa milovala, ale dodává to tomu na překvapivosti.

Souhlasím; až na to, že čtenáři, kteří poskytují autorům zpětnou vazbu, pomáhají všem spisovatelům, nejen básníkům. Odpovídá i skutečnost, že se čtenáři specializují na určité žánry.

Ačkoliv normálně bojové scény moc rád nemám, tato část se mi líbila, zvlášť "nemilosrdně sekala a bodala do bestií, které skřehotaly mé jméno". Budí to zvědavost, proč je Liliana tak známá zrovna mezi zmutovanými ptáky. Možná jsou inteligentnější než se zdají.

A také by mě zajímalo, kdo bude tu spoušť uklízet...

Téma mě velmi potěšilo.

"Byl to zřejmě mužský hlas." - Někde jsem četl, že člověk, když slyší hlas, má přirozenou tendenci si představovat člověka, který mluví, a podle toho reagovat. Toto tu tendenci vhodně ilustruje.

Co se týče Ilil, líbílo by se mi, kdyby umožňovala uživateli přizpůsobení si úrovně emocionality. Někteří lidé mají rádi, když si mohou s počítačem volně popovídat, jiní by dali přednost strohým, věcným hlášením a citové výlevy by je stresovaly a vyčerpávaly. Já mám pochopení pro obojí a upřednostňuji umožnit uživatelům v tomto ohledu svobodnou volbu.

"jsem byla nejstarší členkou posádky a jedinou ženou." -- Podle mě je to chyba. Zřejmě jsi chtěla vyjádřit, že byla z členek a členů posádky nejstarší. Takto jsi ale jen řekla, že tam byla nejstarší a jedinou ženou (= jedinou členkou). Je to častá chyba a možná se z ní stane pravidlo, ale zatím o pravidle, které by umožnilo mužům být členkami, nevím; opačné pravidlo (umožňující ženám být členy) existuje, nazývá se generické maskulinum.

Technickým detailům, které nejsou podstatné pro děj (např. výroba vody mutací), se raději vyhýbej. Je vhodnější je nechat do samostatných dodatků, které si přečtou jen ti, kdo o to budou mít zvláštní zájem. Oproti tomu detaily typu "naskládala své věci, především hygienu a pár kousků nejlepšího oblečení" tam podle mě mají opodstatnění, pokud pomáhají čtenáři blíže poznat charakter postavy.

Celkově se mi to líbí a těším se na pokračování.

Má to pěkný děj a moc se mi líbí ten okamžik, jak se na sebe zamračila do zrcadla (hezký nápad), a ten, jak se vyděsila, protože "Bylo tam tolik mrtvých těl naráz!"

Ale na začátku textu jsou dvě trochu neobratné věty: "Ve vzduchu páchla až nepříjemná sterilizovanou páchnoucí podobně jako savo." a "Shodila jsem nohy z postele a vyškrábala se na nohy." Obojí by šlo napsat lépe (v tom prvním případě by to dokonce bylo velmi žádoucí). Chválím Tě, že se při psaní soustředíš na děj - hodně to tomu dodává zajímavosti a napínavosti, ale chtělo by to si to po sobě pak ještě jednou přečíst a takovéto drobnosti opravit. Vyskytují se ale jen na začátku, konec je již napsaný velmi pěkně. Možná jsi byla při začátku psaní rozptýlená.

Zajímala by mě Markétina motivace - opravdu byla jediná její motivace ke zkoumání diktafonu to, že nemůže usnout? Vždyť to jde řešit spoustou jiných způsobů. Jaký měla Markéta vztah k detektivkám? Řešila ráda záhady?

To, že povídka střídá žánry, mi nevadí. Má celkem překvapivý závěr a její prostřední část je docela napínavá, takže jsem si ji docela užil.

Severak: Děkuji. :-)

Líbí se mi to o vánočním čase a nerozpuštění existence. Ale nemyslím si, že být muž by bylo řešení. Lidé si mohou nerozumět, i když jsou stejného pohlaví.

Zvláště souhlasím s myšlenkou, že Evropané by měli získat zpět sebevědomí a naučit se novému myšlení, i když je otázkou, jak by to nové myšlení mělo vypadat a jak by se je měli Evropané naučit. Určité zkušenosti v tomto ohledu má feminismus - za jedno století se mu podařilo zásadně změnit pohled lidí na úlohu ženy ve společnosti - takže to by mohla být vhodná inspirace, co se týče metody. O obsahu si spekulovat netroufnu.

Budoucnost nejspíš opravdu nebude příjemná, proto se raději snažím užívat si současnosti. A dost nepříjemné bude podle mě už jen to, že přeživší z nás budou souzeni podle článků, úvah a komentářů, které napsali jako mladí. Budoucnost vypadá opravdu zle, ale jsou tu i další vlivy, které na ni mohou mít zásadní vliv (americký státní dluh, ekonomický růst v Číně, Putinovo Rusko), takže by to nakonec mohlo dopadnout i jinak.

Velmi pěkné. Je v tom obsaženo i určité poučení a líbí se mi, že to má dobrý konec.

Ronald Reagan: Děkuji za komentář. Sám mám velké problémy popsat, co vlastně píšu (seriál Ester Krejčí už má 7. verzi předmluvy). Snad by ti pomohlo, kdyby sis přečetl poslední (12.) obraz epizody Ester Krejčí "Univerzální invence": http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=22582-ester-krejci-s01e08-
univerzalni-invence (obraz se jmenuje "Krize identity"). Tam je jedna z myšlenek, které se ve svém díle snažím vyjádřit, řečena víc explicitně. Také by možná bylo dobré, kdyby ses na stránce http://esterkrejci.xf.cz/chars.htm seznámil s charakterem a minulostí Ester Krejčí a Mojí vinné révy.

O Svobodných zednářích a smrti Jana Masaryka jsem slyšel, ale v tomto díle mě neinspirovali.

Severak: O mikronárodech jako pojmu jsem ještě neslyšel, ale EDDR je spíš http://en.wikipedia.org/wiki/Fictional_country - existuje v alternativní realitě, ve které je oficiálně uznaným mikrostátem (podobně jako např. Lichtenštejnsko). Ve snaze vytvářet pro EDDR historické základy mě inspiroval J. R. R. Tolkien, zvlášť Silmarillion.

Nádherně shrnutá ztráta vlastní identity. To je přesně to, čeho se Ester Krejčí obávala na konci osmé epizody. Spolehlivé řešení neznám, nemám s tím zkušenosti, ale určitě to chce se alespoň na chvíli odpoutat od věcí, které tvou identitu potlačují. Žádné časopisy. Zkus hledat tam, kde si myslíš, že nic není; tam se nejspíš najdeš. A pokud se najdeš, dej na sebe pozor.