Homér: Díky kámo.

Ginnare: casa.de.locos: Moc vám děkuji. Snad se vám to bude líbit i po té co jsem v tom opravil tři chyby. Když mám báseň v hlavě tak se mi stává, že nevidím co píšu. Omlouvám se.
:-)

No, máš tu toho čertíka. Budu kritický, je to hodně popisné, aby to bylo poetičtější chtělo by to něco víc, něco co slova neříkají přímo, ale co?
To Ti neporadím, to musíš najít v sobě. Jen mě napadlo, třeba věnovat se v básni víc těm paprskům, barvitě popsat jejich city, zvědavost, radost, zklamání...
Hned by to dostalo jiný rozměr.
Je to hezká báseň, ale jako báseň pro mne zůstala na půl cesty.

Oblázky
vodou a časem
tolik hlazené
prosím je
prosím
dejte mi!
dejte mi
pohlazení

Pohlazení
smyslné
vodou a časem
hlazené

Zabylas to tím hraním s písmem. Poutá to pozornost, ničí to hladkost a příjemnou rytmiku básně. Bez toho to je příjemně prosté a upřímné. Působí to jako stará čínská lidová poezie. Čtenář za tím vidí, prostou mladou dívku u vody, jak si hraje s oblázky a touží po lásce. Je v tom sepětí člověka a přírody a lidská touha. Působí to jednoduše, jako ty oblázky, myslím, že se hezky potkal obsah s formou. Jen bych doporučil zrušit to formátování textu.

Mě se to moc líbí. Pro mě z toho vyzařuje, jakou máš jistotu v lidech ve svém blízkém okolí. Dost možná, je to tím, že Tě trošku znám.

Popravdě řečeno se mi to nelíbí. Myšlenka ano, ale zpracování. Gramatické rýmy mě tahají za uši.
směle/osaměle
darebák/poštěvák
bulím/tulím

Chybí tomu vnitřní dynamika a napětí volného verše a nemá to ani pevný rytmus vázaného verše.

Je to prostě taková říkanka bez ladu a skladu.

Máš na víc.

Krásná báseň o naplněné touze po něčem vyšším. Že to je dlouhý mi nevadí, je to nápaditý a příjemně se to táhne v lehce bluesovém nádechu. Jako takové barové blues, které může být nekonečné, přesto nenudí, které když skončí, by si člověk nechal zahrát ještě jednou.
Vadí mi jen Ty drobná písmena.
Proč?

Pro Tebe typicky rozdrásaná báseň je velmi příjemně uklidňována rytmicky opakovaným v Aleji rozkvetlých Akátů. Velká A působí příjemně graficky a jak naznačuješ v anotaci mají symbolický význam. Rozkvetlé akáty naznačují nebezpečnou krásu. Pohltilo mě to. Je to to nejlepší co jsem tady v poslední době četl.

To je vichřice. Kdybych byl strom, vyrvalo by mě to z kořenů!

A večer se vrátíš a budeš zapadat a zapadat a zapadat.
Moc hezkej koloběh.
:-)
Prima.

korálek: Dík.
:-)

taron: Moc rád Tě vidím a děkuji za upřímnost. Ta báseň je hodně na okraji. Podle Junga se za vědomým já nachází velké nevědomé já, ve kterém je uloženo vše co se historicky na světě událo a sem tam to k nám proniká, jako nevysvětlitelné jevy, taky ve snech a pod. Proto jsem to malé vědomé já přirovnal ke špatně přilepené náplasti.
Moc Ti děkui.

Yana: Díky moc Yani.
:-)

Orionka: Díky moc.
:-)

Je to jednoduchá básnička. Ale mne se líbí.

Podstata této skutečnosti je takového druhu, že ji mohou bezprostředně postihnout jen ti, kdo dají přednost tomu, aby splnili určité podmínky, že totiž milujíce se navzájem, učiní své srdce čisté a stanou se chudými duchem.
(Aldous Huxley)

Chudými duchem se myslí, že se vzdají rozumování.

Tvé sny Tě dělají krásnou, ale není dobré se k nim upínat, protože skutečně můžeš prošvihnout to, co Ti život doopravdy nachystal, může se stát, že pro sny neuvidíš to co je teď. Ale není dobré se jich úplně vzdávat, nemusí se nutně proměnit ve skutečnost, lze mít radost i ze snění. Můžeš si jimi rozšířit realitu.
Moc hezká básnička.
:-)

Jak je svět nevděčnej a jak si dobrá báseň těžko hledá čtenáře. Má to tah, pohráváš si se čtenářem, je to tak akorát naťuklý, aby se dovtípil. Škoda, že se jich nedovtípilo víc.
Moc pěkná věc.

Nikdo nemůže být šťastný a veselý na povel. Ale na vánoce se očekává, že budeme šťastní a veselí? Báseň o něčem s vánoční tématikou, o konfliktu socializovaného a individuálního já. Překvapila jsi a to je moc dobře. Čím víc bude jásavé radosti a veselí v obchodech na internetu a v televizi už od půlky podzimu, tím víc se budeme cítit takhle,

Yana: Ne!
Díky moc...
:-D

Buď si polkla LSD, nebo si čarodějka.
:-)
Prý je v nás vše co se ve vesmíru odehrálo. Mám rád tyhle náznaky věcí za závojem, věcí které jsou, ale není je možné uchopit rozumem.
Někomu duše dovolí víc, jinému míň. Nikdo nenahlédne úplně.
Hezka jsi to napsala.