Možná se vrací mé staré já, možná docela nové.
přidáno 15.05.2024
hodnoceno 2
čteno 32(6)
posláno 0
Na stolku kelímek s kávou, slunce nad hlavou a sluchátka do uší. Jedu, už v tom zase jedu. V té kráse všedního dne a jeho malých radostí. A stesk po těch, co tu nejsou mi vhání do očí slzy. Stírám je jen ze zvyku. Chci je.
Linky kolejnic a řádky pražců, malé břízky a kamení. No není to skvělý!
Co bude, až zůstaneme sami? Smrtelnost mě leká.
Starý pár na protější sedačce si čte o cenách energií a opuštěné nádražní budovy, které už nikdo nepotřebuje.

Bílé koláče bezových květů, zas je tu plnokrevné jaro.

Za živa být mrtvý a bez bolesti, nebo brečet ve vlaku a chytat do dlaní zlaté slunce?
přidáno 21.05.2024 - 21:17
Psavec: Děkuju!
přidáno 15.05.2024 - 16:08
Pěkně se mi četla.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Probuzení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Jarní den

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku