Probuzení

Mně se to líbí moc...s krásnou pointou, i když smutnou... a ta druhá varianta v komentáří je taky fajn... Mám radost , když lidé píšou sami za sebe , jak to cítí , ostatně jsou to jejich dílka... :-))

je, jej tak to je smutný, ale jinak fajn

kmotrov: jaké mají asi paprsky city...? Je těžké odhadnout city lidí natož paprsků...

můžu to trochu rozmáznout:
...po mém těle
přeběhly po zádech
sklouzly mezi stehna
zvědavě nakoukly
tam
i tam
když skončily
s prohlídkou
(všech tělesných dutin)
prohlásily
"Není tu!"
A Slunce zhaslo...

;-)

No, máš tu toho čertíka. Budu kritický, je to hodně popisné, aby to bylo poetičtější chtělo by to něco víc, něco co slova neříkají přímo, ale co?
To Ti neporadím, to musíš najít v sobě. Jen mě napadlo, třeba věnovat se v básni víc těm paprskům, barvitě popsat jejich city, zvědavost, radost, zklamání...
Hned by to dostalo jiný rozměr.
Je to hezká báseň, ale jako báseň pro mne zůstala na půl cesty.